Část politických elit Západu posedla potřeba zajistit vývoz demokracie západního typu, která nemá v Číně, zemi s 1,4 miliardami obyvatel, žádnou tradici. A tak se v západních médiích stále více hovoří o údajném útlaku muslimské ujgurské menšiny na severozápadě Číny. Ujgurové jsou prý dáváni na převýchovu do koncentračních táborů, přičemž vlastně jediným důkazem, že se tak děje, jsou údajné snímky těchto táborů z vesmírných satelitů. Nic proti tomu, když někdo chce šířit informace, ale měl by je mít podložené bytelnými důkazy.
Nedávno jsem do své poštovní schránky dostal leták, krásně barevně a graficky vyvedený, který mě informoval o údajných zločinech čínské komunistické vlády v ujgurské provincii Sin-Ťiang. Číňané prý přistupují dokonce k rozebírání politických vězňů, řekl bych na součástky, podobně, jak to činili, ale to je, bohužel, pravda, kosovští Albánci se srbskými zajatci. V letáku bylo několik dalších šťavnatých výmyslů, takže jsem jej, bohužel, zahodil. Ale musím se ptát, kdo takové letáky, které zřejmě přicházejí do širšího okruhu poštovních schránek pražských domácností, platí. Jestli by nebylo lepší dát tyto peníze např. na chudé ve třetím světě.
Jen tak mimochodem, minulý rok v září jsem jednu ze svých cest do Číny věnoval jedné z vinařských provincií. Je třeba říci, že tam dělají vynikající vína pro nekonečný čínský trh. Co je ale zajímavé, že nejméně polovinu obyvatel provincie Ning-sia tvoří nečínské národnosti. Alespoň podle toho, co mně říkali moji čínští průvodci.
Uprostřed nekolikamilionového hlavního města provincie, na mimořádně viditelném místě, stála obří budova mešity. Ta byla evidentně postavena v posledních letech. Určitě nebyla postavena pro sjezdy provinční komunistické strany, ale pro početné muslimské věřící, kteří v této provincii žijí.
Kdo z vybraných politiků má Vaši největší důvěru? (dle abecedy)Anketa
Pokud jde o Hongkong, tvrzení mainstreamové části západních médií, že Čína pošlapává demokracii v tomto městě a jaksi samo sebou se rozumí, že tato demokracie byla v Hongkongu vytvořena za britské koloniální správy, je trochu nepřiměřené. To prostě není pravda. Britská koloniální správa neumožnila Hongkongu ani vlastní volenou samosprávu. Možná proto, že by se tehdy většina obyvatel města rozhodla přirozenou cestou opustit koloniální područí… Tím nechci zpochybňovat, že v Hongkongu nějaký problém není. Prostě demokracie západoevropského typu v Hongkongu nebyla ani za bývalé koloniální správy a není tam ani nyní. Těžko předpokládat, že by velmoc typu a váhy Čínské lidové republiky připustila, aby v jednom jejím městě vznikaly jasné separatistické tendence.
První lekce Západu, kterou Čína ukazuje v interregnu mezi faktickým koncem prezidenta Trumpa (ten už se oddává nikoliv vládnutí, ale pouze zpochybňování jasného volebního výsledku) a nástupem nově zvoleného prezidenta Bidena, se týká Austrálie. Nepochybně je to také vzkaz nové americké administrativě, že trpělivost Číny není bezmezná.
Myslím, že všichni ti moudří komentátoři a politici, kteří mluví na Západě hyperkriticky o Číně a o údajném či skutečném porušování lidských práv v této zemi, nevědí anebo nechtějí nic vědět o čínské historii. Čína má historii trvající nejméně 4000 let a nepřerušenou historii čínské státnosti zhruba 2200 let. Státy, které jí radí, jak by měl fungovat její politický systém, mají tradici demokratických institucí dlouhou maximálně něco přes 200 let (USA). Německo, které ovšem Číně neradí tak příliš, má demokratickou tradici zhruba 60 let (plus zhruba 14 let Výmarské republiky). Francie má řekněme 150 let tradici demokracie, Británie o něco déle. A to ještě zavírám obě oči (a všechna kuří oka) nad řáděním otrokářu v USA (otroctví tam bylo zrušeno před cca 160 lety) anebo nad zrovnoprávněním žen, které bylo realizováno ve státech Západu (alespoň v teorii) až v průběhu 20. století.
Prostě představy Evropanů a Severoameričanů o správnosti demokratického politického systému jsou poněkud arogantní ve vztahu k více než dvoutisícileté historii státnosti Číny. Oni mají svůj systém, svou filosofii a já dost dobře nechápu, proč by tyto dva systémy nemohly spolu v klidu a míru koexistovat.
V současné době probíhá v podstatě obchodní spor mezi Čínou a Austrálií. Tento spor je ovšem pochopitelně i sporem politickým, neboť probíhá na okraji současného velkého obchodního konfliktu mezi Spojenými státy a Čínou. Čína na konci listopadu uvalila vysoká cla na import australského vína (až 212%). Omezila také dovoz australského ječmene a hovězího masa. Dovoz některých produktů zakázala úplně. Nyní se jen čeká, zda dojde také na zrušení dovozu australské železné rudy do Číny. Čína odebírá zhruba třetinu veškerého australského exportu. Je tedy jasné, že pokud se jej rozhodne omezit, bude to mít dalekosáhlé důsledky pro australské národní hospodářství. Austrálie by měla vzít na vědomí, že železnou rudu může Čína dovážet bez problémů z Latinské Ameriky či Afriky. Austrálie byla v poslední době velmi aktivní poté, co si australská vláda nechala poradit od Američanů a zakázala čínské telekomunikační společnosti Huawei podílet se na výstavbě telekomunikačních sítí páté generace (5G). Další dobrý nápad z dílny Američanů převzala australská vláda již v průběhu první vlny pandemie, když vyzvala k mezinárodnímu vyšetření původu koronavirové nákazy.
Čína chce prostě ukázat, že Austrálie není zrovna v té pozici, aby si mohla dovolit moralizovat perspektivně největší ekonomickou velmoc světa.
Na druhé straně se umí Austrálie rozhodovat velmi pragmaticky, pokud jde o její ekonomický zájem. Rozhodla se tedy s Čínou a dalšími státy spolupracovat v rámci tichomořské zóny volného obchodu (tentokrát bez USA, které se za prezidenta Trumpa své účasti v této aktivitě zřekly).
Myslím, že současný postup Číny má ukázat meze, které by měly v přístupu k Číně západní státy volit. V očích čínských představitelů to zkrátka vláda Austrálie poněkud přehnala.
Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
