Tedy, na cestu nezvladatelného zadlužení státu. Pamatuji si v té době na babičku v jednom domově důchodců, která mě třesoucím hlasem velmi vážně říkala, že kdyby tedy kvůli tomu 13. důchodu, který sociální demokraté plánují po vítězných volbách (zdrojem měla být nadměrná dividenda ČEZ, vytřepaná právě zejména z obyčejných lidí, včetně důchodců), měla ohrozit stabilitu státních financí, tak by tedy ten 13. důchod nechtěla. Babička projevila nevšední vlastenectví a přál bych si, aby většina českých politiků projevovala stejný pozitivní vztah k zájmům státní pokladny jako zmíněná babička.

Po volbách v roce 2010 přivedla Nečasova a Kalouskova vláda zemi postupně ke stagnaci a hospodářskému poklesu. Bylo to ostudné. Státní dluh rostl pod taktovkou vlád české pravice v letech 2009 – 2013 trojcifernými hodnotami (tedy v miliardách korun) každý rok. Hospodaření státu se dramaticky změnilo až po příchodu vlády ČSSD, hnutí ANO a lidovců na konci roku 2013 (v této politice pokračuje v zásadě i současná vlada). Začal hospodářský růst, snižovaly se schodky státního rozpočtu a v jednu chvíli dokonce přešlo hospodaření státu do přebytkového módu. HDP republiky rostlo v letech 2013 – 2019 rychleji nežli deficity státního rozpočtu (tlumené v některých letech přebytky), takže ve vztahu k HDP celkové zadlužení státu klesalo. Česko tak v nejrůznějších přehledech OECD patří k nejméně zadluženým zemím světa.

A jaká je predikce vývoje zadlužení státu po koronavirové krizi?