Upřímně řečeno, naprosté většině lidí nejde ani tak o částku, za kterou byl menšinový podíl státu v OKD odprodán novému vlastníkovi. To je celkem vedlejší záležitost. Prostě proběhly nějaké odborné odhady majetku na základě vládou určené metody, která byla legální a legitimně zvolená. To, co vzbudilo mimořádné pobouření, je především zašantročení téměř čtyřicetičtyř tisíc hornických bytů OKD, které byly (anebo spíš nebyly) součástí znaleckého posudku. Sobotka s Pokorným, kteří prodávali minoritní podíl státu v OKD, mají zčásti pravdu, když říkají, že stát byl v roce 2004 v horší vyjednávací pozici, neboť již od roku 1996 nedisponoval v OKD majoritním podílem. Oba pánové mají však pravdu jen do určité míry. Stát přeci Koláčkovi a Otavovi, respektive jejich firmě a vzadu za nimi stojícímu Bakalovi, nemusel v roce 2004 minoritní podíl vůbec prodat.

Mohl si vynutit při formulování prodejní smlouvy takové podmínky právě v této souvislosti, aby bylo zajištěno, že majitel 100% akcií OKD dodrží skutečně svůj závazek. Tedy, že nabídne k prodeji byty OKD zájemcům z řad jejich nájemníkům za okasní ceny (uvažovalo se v průměru o 50 000 Kč za byt). Bohužel, zájmy nájemníků – voličů, nebyly Sobotkou a Pokorným ochráněny. To, že Bakala dostal smlouvu snů, která de facto nebyla, pokud jde o prodej bytů OKD zájemcům, státem vynutitelná a nepočítala se sankcemi, je fakt. Bakala pak mohl vydělat na následném prodeji bytů OKD vcelku díky tomu nejméně 20 ale možná spíše 25 či 30 mld. Kč. Vše ostatní, když někdo nyní zpochybňuje práci parlamentní komise k privatizaci OKD, jsou jen nezajímavé řeči.