Minulý týden to bylo např. oznámení, že Spojené státy znovu vyostří hospodářské sankce proti Kubě a zařadí tuto zemi mezi státy podporující terorismus. Zprávy, které v souvislosti s Kubou ze světa přicházejí, svědčí o tom, že pokud Kuba něco v poslední době podporuje, pak prostřednictvím týmů svých lékařů (které si nechá dobře zaplatit), kteří pomáhají v řadě zemí světa v boji proti pandemii. Z evropských států tuto pomoc v jistém rozsahu využila na počátku pandémie např. Itálie. Z italského tisku nebylo možné zjistit, že by proti kubánským lékařům vznikly nějaké větší výhrady. Je až pozoruhodné, že Kuba má tak mimořádně úspěšné a kvalifikované lékaře. Nechci tvrdit, že také zdravotnictví, protože takovou zkušenost osobně nemám, a to ani zprostředkovaně. Nicméně znovuuvalení sankcí na Kubu, zdá se, nepovede, kdy už se to nepovedlo šedesát let, ke zhroucení komunistického režimu v této krásné zemi. Ale naopak to povede jen k růstu utrpení obyčejných občanů.

Za bývalého amerického prezidenta Obamy se Američanům při vzájemném urovnávání vztahů s Kubou podařilo dojít k celkem přijatelným výsledkům. Je potřeba vidět, že protikomunističtí kubánští emigranti, kteří žijí koncentrovaně zejména na Floridě, již podruhé velmi intenzivně podporovali při prezidentské volbě D. Trumpa. A na Floridě v zásadě zachránili pro Trumpa volební výsledek. Prostě Trump, tak jako většina amerických prezidentů (v jeho případě větší měrou), se při svých rozhodnutích, týkajících se zahraniční politiky, řídí svými vnitropolitickými zájmy. Může se mi to líbit či nelíbit (a mně se to nelíbí), ale je to tak. Z mého pohledu sankce nejsou tím správným instrumentem k eliminaci nepohodlného režimu v jakékoliv zemi.