Zkrátka, teď může být jedna z posledních příležitostí pro Pekarovou Adamovou, jak navštívit Tchaj-wan. Pokud zvítězí strana KMT (která je pro velmi úzkou spolupráci s Čínou), což se zdá být velmi pravděpodobné, s ohledem na poslední „velký“ průzkum veřejného mínění, kterým byly na Tchaj-wanu komunální volby, už jen těžko těžko pojede na výlet na Tchaj-wan Vystrčil či Pekarová Adamová anebo někdo jiný z českých ústavních činitelů.

Předpokládám, že loutkovodiči prezidenta Pavla sami již chápou, že se prezidentova návštěva na Tchaj-wanu jaksi politicky nehodí...

A jaký je vlastně smysl návštěvy českých představitelů na Tchaj-wanu?

Podle mě je to jednoduché. „Naši“ chtějí vyhovět našim americkým přátelům, kteří před podzimní návštěvou nového „Pelosiho“, tedy republikánského předsedy Sněmovny reprezentantů USA McCartyho, budou jakýmsi jeho předskokanem. Zatím to nevypadá, že by se do Tchaj-pej (hl. město Tchaj-wanu) hrnuly davy představitelů jiných západních států. Naopak. Zejména největší země Západu s velmi dobrými hospodářskými vazbami na Čínu – Německo, Itálie, Francie a Velká Británie – se do podobného dobrodružství na záchranu demokracie nehrnou. Němci mj. také proto, že jejich zahraničně-obchodní výměna s Čínou dělala v minulém roce téměř 300 mld. dolarů.

Čeští vládní politici a různá protičínská sdružení, jako je např. Sinopsis, zakrývají ten fakt, že významnou část z hodnoty vývozu Německa do Číny, zejména automobilů, tvoří i součástky a náhradní díly vyrobené v Česku.

Spojené státy se sice vyjadřují ve vztahu k Číně chlapácky, což Čína vesměs ignoruje a jen v některých případech reaguje ostře. Ale zahraničně-obchodní výměna mezi nimi a Čínou dosáhla v loňském roce obřího objemu 700 mld. dolarů. Těžko si představit situaci, že by se jak Spojené státy, tak Čína dobrovolně vzdaly vzájemného obchodu. Chce to dodat, vzájemně výhodného obchodu.