V době globalizace jsme si zvykli, že je všech potravin dost, vlastně přebytek. V posledních letech, díky inflaci, už u nás potraviny nejsou sice levné jako dřív, ale kdo na to má, získá v maloobchodě skoro všechno, a pokud si připlatí, tak i v dobré kvalitě.

Naši zemědělci, už od dob Rakousko-Uherska, dokázali produkovat kvalitní potraviny v dostatečném množství. S kvalitou sice zamávala kolektivizace a bolševizace venkova, ale objem produkce byl, po prvotních velkých propadech, následně úctyhodný. Po roce 1989 kvalita vesměs stoupala i u národní produkce, ale v mnoha ohledech jsme ztratili soběstačnost a dnes velkou část potravin dovážíme. Zemědělství se díky dotacím EU u nás z velké části přesunulo do oblasti produkce paliv – řepka a substrátu pro výrobu bioplynu – kukuřice.

Západoevropské zemědělství, ale např. i to polské, dokáže zajistit nejen soběstačnost prakticky ve všech důležitých komoditách, ale je přebytkové. Vytváří řadu produktů, které nemají svojí kvalitou ve světě konkurenci. Dlouho si Západní Evropa hýčkala své zemědělce až tak, že některé jiné skupiny obyvatel se cítily oproti nim tak trochu odstrčené.