Peter Pellegrini je nyní na vrcholu své politické kariéry. Z vysokých ústavních funkcí zastával úspěšně již funkci premiéra i předsedy Národní rady, tedy slovenského parlamentu.

Pellegrinimu a jeho týmu, za spolupráce se slovenským premiérem Ficem, se podařilo to, v co slovenská pravice nevěřila. Korčokovi podporovatelé si nepřipoušteli, že by se Pellegrinimu podařilo vytvořit širokou hlasovací koalici, v níž by se sešli jak podporovatelé vládních stran, tak voliči národně konzervativního zaměření, kteří v I. kole podpořili Š. Harabína. Pellegrini však díky korektním vztahům s představiteli maďarské menšiny na Slovensku a nepochybně také díky podpoře provládních médií v Maďarsku, získal ohromnou podporu mezi slovenskými Maďary.

Dát do jedné koalice slovenské nacionalisty ze SNS, Harabínovi národovce, maďarské voliče a také voliče Smeru, z nichž řada nezapomněla na secesi „Hlasistů“ ze Smeru před pár lety, kdy se zdálo, že R. Fico je politicky vyřízený, je ohromný politický úspěch.

Pellegrini i Fico projevili v zájmu Slovenska neocenitelnou schopnost korektní politické dohody. Hodili za hlavu staré politické spory, které vedly k rozdělení Smeru. Dokázali se zmobilizovat v zájmu společné věci. A v tom společném zájmu je, aby prezidentem Slovenska byl muž blízký vládě, anebo dokonce vzešlý z vlády. Pokud se tak stalo, je to nepochybně velký úspěch Ficovy vlády, i když lze očekávat, že Pellegrini rozhodně nebude Ficovým sluhou, jak dnes vcelku nechutně píší někteří protivládní slovenští novináři. Prostě, Pellegrini je zralou politickou osobností, která se jednou, po odchodu Roberta Fica do ústraní (nemyslím, že se to stane brzy, ale je potřeba s tím počítat), stane vůdcem celé slovenské levice.