Je dobré připomenout, že před pár lety Česká republika v rámci své zahraniční politiky podepsala s ČLR smlouvu o strategické spolupráci. Tato smlouva má pochopitelně především na mysli spolupráci v oblasti ekonomické a Čína podobným způsobem postupuje i ve vztahu k dalším zemím světa. Ale je de facto aplikací politiky "jediné Číny" v praxi. A Senát tuto zahraniční politiky vlády nerespektuje.

Možná že by se páni senátoři, kteří hlasují pro takové nesmysly, měli seznámit s některými reáliemi zahraniční politiky a zejména se vztahy USA a Číny a jejich vývojem alespoň od roku 1970.

Jak to vlastně vzniklo, že Tchaj-wan je jen Tchaj-wan a že Čína je Čínská lidové republika? Doporučil bych pánům senátorům, zejména iniciátorům této bludné rezoluce Senátu, k nimž nepochybně patřil známý sinožrout Petr Fischer, aby se alespoň trochu obeznámili s hlavními principy Šanghajského komuniké mezi USA a Čínou z roku 1972.

Politika jediné Číny totiž není žádná doktrína vyhlášená jednostranně vládou ČLR. Autorem této formulace – jedna Čína, dva systémy – je Henry Kissinger, jenž přišel při jednání vrcholných představitelů USA A Číny v roce 1972 v Šanghaji a v Pekingu (jednání Nixon-Mao) s návrhem, s nímž se ztotožnili čínští vůdcové.

V únoru 1972 přijel do Číny, zejména pro Sověty a cely svět překvapivě, na oficiální návštěvu americký prezident Richard Nixon. Obě strany dojednaly tzv. „Šanghajské komuniké“, z nějž vyplynulo, že Tchaj-wan (Čankajškova vláda na Tchaj-wanu) ztrácí křeslo v OSN a statut reprezentanta Číny v této světové organizaci a ve všech dalších světových organizacích případně ČLR. Spojené státy současně vypověděly platnost obranné smlouvy s Tchaj-wanem z roku 1954. A stáhly svá vojska z Tchaj-wanu.