Když v roce 2011 vypuklo v Sýrii tzv. arabské jaro, do té doby s Asadovou Sýrií spřátelené Turecko se ihned od Asada odtáhlo. Předpokládalo, že Sýrii bez problému ovládne Muslimské bratrstvo, za jehož patrona se ostatně Erdogan veřejně vyhlašoval. Jak dopadlo angažmá Muslimského bratrstva v Egyptě, všichni víme. Po zahájení islamistických experimentů zasáhla v Egyptě armáda a zničila islamistické politické  struktury. To znamenalo ve svém důsledku strčit do vězení  i prezidenta, který vzešel z Muslimského bratrstva a ze svobodných voleb.

V kadlubu syrské války bylo Muslimské bratrstvo zlikvidováno velmi rychle a to přičiněním jak Asadovy armády, tak extremistických islamistických skupin. Ani prezident Erdogan nechápe, podobně jako Američané a celý Západ, že Asad představuje od začátku bojů v Sýrií  jedinou alternativu sekulárního státu, kterou si přeje drtivá většina Syřanů.

Turci, aby neztratili vliv v Sýrii, začali  dodávat zbraně jiným islámským extremistům, kteří přicházeli do Sýrie ze všech koutů světa. A tak, jak probíhaly boje v Sýrii, a Asad s podporou Rusů v zádech, která spočívala především v efektivních úderech ruského letectva, vyhrával jednu bitvu proti islamistům za druhou, způsobilo jeden veliký problém.  Ve svých důsledcích to znamenalo, že se všichni zbývající islamisté poražení v jiných koutech Sýrie sešli v provincii Idlíb.