Čeští fotbalisté postoupili až do čtvrtfinále evropského turnaje. Čeští basketbalisté skvěle zvítězili v kvalifikačním turnaji pro účast na olympijském turnaji a postoupili mezi dvanáct nejlepších světových týmů na OH v Tokiu.

Když se dívám jen na výsledky našich fotbalistů na ME, musím říci, že nebyli opticky vůbec špatné. Jejich výkon byl ovšem často horší nežli výsledky. A to nemyslím ve zlém. Prostě,  byla to velká konfrontace českého fotbalu s evropským. Se špičkovými evropskými kluby, deník, že Holanďanum dali dva lehké góly, je opravdu nekorektní.

Ani utkání s Anglií nebyla žádná ostuda. Prohrát 1:0 a ve Wembley, to není vůbec špatný výsledek, i když hra příliš pohlední nebyla. Kdyby Souček proměnil šanci, kterou měl, nemusel výsledek dopadnout naší prohrou. Ale na „kdyby“ se ve fotbale nehraje.

Češi, počínaje utkáním s Anglií, hráli na hranici svých možností. Od obrany se mnoho nečekalo, ale obránci a také obranné štíty před nimi, především Souček a Holeš, odvedli velmi dobré výkony. Konec konců, čtyři obdržené góly v pěti zápasech, nejsou vůbec špatnou vizitkou obranné hry českého týmu.

Zářící hvězdou týmu byl ovšem brankář Vaclík, který pochytal v každém zápase mnoho těžkých střel. Jeho výkon mu může otevřít cestu k vynikajícím angažmá ve špičkových evropských klubech v závěrečných čtyř až pěti letech jeho kariéry.