Vláda je v ekonomické oblasti bezradná. Je to zřejmé i z důvodu prudce rostoucího schodku státního rozpočtu, který by už v červnu dosáhl čtvrt bilionu korun, kdyby to nezachraňovaly evropské fondy. Valí se na nás katastrofa, a to se pochopitelně týká jak občanů, tak hospodářské sféry. Všude se čeká na nějaký impulz, který by zemi vyvedl na nadějnější dráhu.

Významná část podnikatelů zároveň cítí, že problém má dlouhodobé kořeny v podobě přežilého modelu, založeného na laciné práci a cenovém podbízení české produkce ve světě. Jeho posledním dozvukem byla umělá devalvace koruny („kurzový závazek ČNB“), který přes tři roky udržoval podhodnocenou měnu a zaručoval tak, že část českého vývozu byla fakticky zadarmo nebo řekněme se slevou. Teď, když se karta obrátila – měna posílila a nízké české ceny zlikvidovala nejvyšší inflace v EU – je starý systém v troskách.

Není proto divu, že zaujala iniciativa skupiny nejdynamičtějších podniků, které se ujaly revize prošlého ekonomického modelu, či jak píší reVize. Tedy zároveň tvorby nové vize odpovídající příležitostem 21. století. Vyzývají k nové ekonomické transformaci ve prospěch ekonomiky šetrné k životnímu prostředí, vysoké přidané hodnotě a konkurenceschopnosti srovnatelné s nejvyspělejšími státy světa. Této výzvě odpovídá i zvolené označení této dobrovolné otevřené iniciativy – Druhá ekonomická transformace.

Je možné, že tohle si nechali napsat od nějaké agentury, ale výčet členů, který najdeme na adrese ZDE, naznačuje, že prosazují něco, co řada z nich už dávno dělá. Z politického hlediska je zajímavé, že si uvědomují význam toho, aby nový model zahrnoval nejen environmentální, ale také sociální udržitelnost. Jedním z praktických kroků, který tomu může vyjít vstříc, je snaha o zpřístupnění zaměstnaneckého vlastnictví, v jejich podání hlavně zaměstnaneckých akcií.