Od jednoho slovutného českého komentátora by se kupříkladu dozvěděl, že solidarita s jen nepatrným zlomkem uprchlíků mnoho neřeší, a i kdybychom jich přijali třeba dvacet tisíc, je to jen kapka v moři. Ale pokud bychom prý navzdory těmto argumentům naivně přece jen spatřovali řešení v přijímání migrantů, někdo by měl sednout a propočítat, kolik solidarity země našeho typu, s naší ekonomickou výkonností, unese. Prý možná budeme muset začít pracovat s pojmem „trvale udržitelná solidarita.“

Kdyby tohle věděl Winton, možná se měl sám sebe nejprve zeptat, jestli má smysl pomoct několika stům dětí, když Hitler Židů povraždí tak jako tak milióny. Pár set dětí byla opravdu učiněná kapka v moři. Proč jsou tedy dnes všichni tak vděční za záchranu 669 dětí, když to „nic neřešilo“?

A vůbec: neměl se Winton obrátit na nějaké britské ministerstvo, ať propočítá, jaká je „trvale udržitelná solidarita“ ve Velké Británii v roce 1939?

Někteří komentátoři a politici též varují, že uprchlíci budou zátěží pro náš sociální stát. V době, kdy Winton zachraňoval židovské děti, sociální stát ještě ani neexistoval. Británie byla na pokraji války, lidé tam měli svých starostí dost. Rozhodně víc než dnešní Česká republika.