Je máj, je lásky čas, a tak se mi nechce neustále preludovat o zásadním problému dnešní doby - o tom, zda má či nemá prezident Pavel jet na summit NATO. O tom zřejmě, tak jako do budoucna už o všem ostatním, bude asi rozhodovat Ústavní soud, a tak se mohu ve své první májové glose věnovat důležitějším věcem.

Poslední dubnový den se ženil můj mladší syn. V květnu se podle tradice svatby dělat nemají, a tak to ještě stihli před prvním májem. Ale nádherné slunečné májové počasí už bylo a svatba byla krásná, taková, jak má být. Nevěsta má velké příbuzenstvo, ženich spoustu kamarádů, a tak se vytvořil úžasný pel mel zcela nesourodých skupin, které se jinde a jinak nikdy nemohou potkat a setkaly se pouze jednou v životě při této výjimečné příležitosti. A všichni se spolu nádherně bavili a vesele vyprovodili novomanžele na cestu společným životem.

Vedle přirozeného rodičovského pohnutí, které je se svatbou potomka spojeno, jsem si odnesl krásný prožitek lidské pospolitosti při svatebním veselí v příjemném jarním slunci a uvědomil si, jak moudré byly tradice a zvyky předků, které dnešní generace už většinou opouští a poměry jim stále více nepřejí.