Politici i novináři se jali horečně vypočítávat, kolik bude Čechy poslední kolo sankcí stát, kolik pracovních míst bude ztraceno, které české firmy na to doplatí. 

Nic proti rozumnému vyčíslování ekonomických dopadů této nejnovější studené války, ale když se to přehání, snadno nám může začít unikat smysl celé věci. Tím je skutečnost, že Rusko svým chováním na východní Ukrajině a před tím na Krymu porušuje mezinárodní právo, chová se agresivně a je potenciálním nebezpečím nejen pro své bývalé satelity. 

Účelem sankcí je nejen přivést Kreml k rozumu tím, že se mu vojenské dobrodružství nevyplatí, ale ukázat, že v mezinárodních vztazích je nutné respektovat určité principy. 

Reakce českých vládních politiků, zejména těch ze sociální demokracie, včetně premiéra Bohuslava Sobotky, zatím ale šly proti smyslu sankcí. Tito politici se tváří, jako by sankce uvalil Brusel tak trochu i na nás. Jsme členskou zemí Evropské unie, takže nám bohužel nezbývá, než sankce respektovat, ale když už Unie vyhlásí jakési sankce, měla by nás za ně prý kompenzovat. 

Premiér Sobotka několikrát zopakoval, že by se představitelé Unie měli sejít a hledat způsoby, jak kompenzovat země, jako je Česká republika, za ztráty, které naši výrobci utrpí po zavedení ruského embarga na dovoz potravinářských produktů.