Už samotné označení „hnutí“ je v případě ANO zavádějící, protože tento politický experiment byl od počátku řízen a kontrolován Babišem takříkajíc shora. Babiš není jen předsedou ANO, ale také jeho faktickým vlastníkem. Ani jeho předsednický status není srovnatelný s touto pozicí v klasických politických stranách, kde si ji musí někdo vybojovat ve vnitrostranickém boji. Babiš je spíše vůdce.

Organizační struktury ANO jsou i více než půl roku po pro něj úspěšných volbách do Poslanecké sněmovny nejasné. Jen těžko bychom mohli v případě „babišovců“ mluvit o vnitrostranické demokracii a transparentních způsobech rozhodování.

Tato nejasnost vytváří postupně rostoucí pnutí. Na jedné straně je toto tzv. hnutí jen komparsem Babiše, takže když se miliardář ráno probudí s tím, že oproti liteře koaliční smlouvy chce požadovat znovuzavedení poplatků za pobyt v nemocnici nebo udržení druhého pilíře důchodové reformy, všechny ostatní osobnosti ANO bez odporu jen před veřejností hájí vůdcův nenovější rozmar.