Jakkoliv mohou „úspěšnou" obstrukci jedné koaliční pidistrany na Slovensku mnozí nahlížet jako vítězství národní demokracie, ve skutečnosti je příkladem toho, jak je politika demokratických států stále více neschopná si poradit s výzvami, které se rodí v globální „ekonomické stratosféře".

Globální kapitalismus se stále méně zdržuje pravidly, která by mu snad chtěly nastavit národní státy. Ty sice přijímají regulaci pro svá území, ale protože globalizace politiky výrazně zaostává za globalizací ekonomiky, globální kapitál lokální omezení buď obchází nebo si vynucuje na státech to, co potřebuje.

Národní demokratický proces se stává iluzorním, jestliže zejména ekonomický vývoj určují síly mimo jeho kontrolu. Navíc demokratická politika je příliš těžkopádná, aby dokázala pružně reagovat na globální ekonomický vývoj. I proto může být pro globální kapitál výhodnější spolupracovat s autoritářskými režimy, jako je Čína, které mohou rozhodovat „flexibilně."