Jako příklad použil hypotetický, nicméně vzhledem k neexistenci jednotné bezpečností politiky Evropské unie věrohodný scénář, v němž Rusko obsadí Lotyšsko pod nějakou záminkou, například obrany lidských práv ruskojazyčných Lotyšů. Evropská unie by s tím prý jen těžko něco nadělala.

Namítl jsem, že příklad Lotyšska není úplně šťastný, protože tato země je, stejně jako Česko, přeci také členem Severoatlantické aliance, kterou vojensky zaštiťují Spojené státy a v níž platí bezpečnostní princip „všichni za jednoho, jeden za všechny“. Jochův příklad by možná byl platný v případě zemí, které jsou členy Evropské unie, ale nejsou členy NATO, kupříkladu Finska nebo Švédska.

K mému překvapení ale několik dalších účastníků konference z řad české intelektuální elity prohlásilo, že Lotyšsko by neochránilo ani jeho členství v NATO. Opravdu si někdo myslí, že velké evropské mocnosti a USA půjdou do války s Ruskem kvůli nějakému Lotyšsku?

Tento defétistický postoj dle mého soudu odhaluje mnohem více o nás samých než o Spojených státech nebo o NATO. Zdá se, že ani mnozí představitelé té části české intelektuální elity, která se považuje za takříkajíc „proevropskou“, jejíž členové vládnou světovými jazyky a jezdí po světě, příliš nevěří světu za našimi humny.