Jsem totiž toho mínění, že pokud má v Plzni pomník generál Patton, je logické, že v Praze je pomník maršála Koněva. Takže jsem tam šel a jsem na to i hrdý. Shromáždění se zúčastnilo přibližně 300 občanů, různého věku a různého politického zaměření. Dá se říci že politické spektrum bylo zastoupeno od leva do prava. Už to svědčilo o tom, že u Koněva se nesešli žádní extrémisté, jak tvrdí přepisovači, ale vlastenci, kteří si prostě svou historii nehodlají nechat vzít. V takové společnosti jsem se cítil dobře.

Kvalitní a důstojné bylo I vystoupení řečníků. Pan Černohorský, paní Wolfová, Vítová, stejně jako pan Foldyna a další věděli o čem mluví a i když by historik jistě občas něco upřesnil a doplnil, nevykládali o historii nesmysly a lži. Bohužel, totéž se nedá říci o k pomníku dodatečně umístěných cedulích s jejichž obsahem jsem se po akci seznámil. Upravené polopravdy a vyložená lež. Nic víc.