Úvod

Opravdu mě fascinuje, kdo všechno je schopen rozpoutávat hon na čarodějnice ve světle tohoto článku:Věříme přece, že řišskoněmecký národ chce, aby v českých zemích byl klid a aby se zde vytvořila nová důvěra a nová naděje do života, aby zmizely jakékoliv možnosti trpkosti a svárů mezi velkým národem německým a malým národem českým. Německý národ je desetkrát početnější národa českého. Proto můžeme my, Češi, od německého národa očekávat klidné posuzování situace a rytířské zacházení s českým národem, který se ničím na německém národě neprovinil. " (Dr. Václav Sedlák. Upřímné slovo k politikům německého národa. Přítomnost 14. června 1939, č.24, s. 361). Nečetl snad Zeman tento článek, publikovaný v Přítomnosti Peroutkou?  Nelze přitom dát ruku do ohně, zda nejde o jeho pseudonym, protože kupodivu jsem jméno autora prozatím nenašel v jiné souvislosti. Dle mých zkušeností lidé, kteří publikovali, publikovali vícekrát, takže se nacházejí v různých katalozích a bibliografiích. Pokud se jméno Václav Sedlák tamtéž se mi nepodařilo dohledat, je možné možná vyslovit domněnku, že by se mohlo jednat o pseudonym.

Nemůžeme-li zpívat s anděly, musíme výti s vlky

Celý problém, který zasluhuje toliko zmínku na poslední straně časopisu Dějiny a současnosti, je shrnut ve výroku Stránského, který přesně charakterizuje dilema Peroutky a jeho současníků, jak dalece lze výti s vlky, aniž by se daný jedinec neušpinil. V případě Peroutky šlo o přemýšlení, jak z hlediska Čechů využít "kulturní autonomii", kterou se zdál nabízet Protektorát.  Peroutkovy tehdejší články jsou přiléhavě charakterizovány ideou: Nemůžeme-li zpívati s anděly, musíme výti s vlky. Dikci Peroutkových článků Stránského výrok přesně charakterizuje. Pokud chcete s vlky výti, musíte obléct vlčí kůži a začít tedy vypadat jako vlk. Ale neustále zdůrazňuji, že tuto dikci plně chápu. Ve vztahu k Peroutkovi vyjádření Zemana nebyla vůbec dehonestující. Prostě konstatovaly, že když i do velkého českého novináře někdo mocně žduchl, tak zavrávoral. Totéž se třeba stalo českým komunistům při uzavření Paktu Ribbentrop - Molotov, nebo i po srpnu 1968 ve vztahu k SSSR. Bral byste konstatování tohoto faktu jako urážku? Ale Peroutka se nepoučil. I po r. 1945 měl cukání podceňovat význam aktivit zahraniční emigrace.

Zeman sice nemůže bezprostředně prokázat, že článek psal přímo Peroutka, co však může hravě prokázat, je to, že Peroutka zveřejnil ve svém časopisu vlevo dole na první straně tézi Hitler je gentleman v podobě, že německým politikům je vlastní rytířské chování. Být fascinován neznamená být okouzlen. Samozřejmě autor toho článku vyjadřuje toliko naději, že němečtí politikové budou ctít kulturní autonomii Protektorátu. Ale také je samozřejmé, že čtenář po zkušenosti s Protektorátem zpětně si mohl říci, že dotyčný byl pěkně naivní, když spoléhal na to, že Hitler je gentleman. Ovšem tato jeho naivita měla háček, naváděla totiž čtenáře, aby se pohybovali v legálním rámci, což byl postoj z hlediska odboje už hodně kolaborantský. A může být přinejmenším zpochybněn z hlediska významu snah o znovunabytí státní samostatnosti a povalení nacistického režimu.