Česká republika je jednou z posledních zemí, která má na známkách své žijící prezidenty. Z některých vytvořily dějiny drahé sběratelské unikáty (ZUZANA JANEČKOVÁ, MF Dnes).

Úvod

V r. 2010 jsme si připomenuli 120 výročí narození Karla Čepka vydáním známky s Dášenkou za 17 Kč. Základní nevyřešenou otázkou českých dějin zůstává problém, na kolika známkách ve svém životě si ten nezbedný pejsek ve svém nejenom pozemském životě mohl pochutnat. Trh si dnes cení tuto známku na 20,- Kč, což představuje solidní 7% úročení p.a. Čestného prezidenta jednoho perspektivního penzijního fondu při pohledu na Dášenku, kterou zrovna olizoval, napadlo, že by mohl uvažovat o investování peněz do tohoto druhu cenin. Požádal mě o vyhodnocení možností uplatnit se na tomto dosud podceňovaném trhu za deset melounů. Protože melouny nerad, udělal jsem to zadara. Výsledky této studie zde předkládáním veřejnosti. Jeden z jejich investigativních výsledků pana prezidenta zvláště dojal, když spatřil aršík pěkně výtvarně vyvedených známek s dostihovými koňmi (10, 20, 30, 40, 160, 440 haléřů) z roku 1978, které by si mohl právě na Silvestra 2012 zakoupit za pouhých dvanáct korun. Kdyby tedy vložil v r. 1978 do koupě těchto koní 7 korun, tak by mu tato investice nominálně přinesla roční výnos v pozoruhodné výši 1,23% p.a. Jedná se asi o historickou schválnost. President se rozhodl přejít do státního průběžného penzijního systému se slovy, když už ani známky nevynášejí, tak co v Česku může fungovat. Ta Charta 77 byla nanic. Ti Češi si zaslouží pouze komunismus.

Tak temně bych to zase neviděl. Kde jinde je oslavovaná esbická láska v montérkách, což pěkně naznačila známka vydaná v r. 1952 u příležitosti Mezinárodního dne žen (viz obrázek), která by určitě uspěla v světové soutěži o nejerotičtější známku století.  Za korunu padesát ta známka tehdy šla určitě na dračku. Stejně by mě zajímalo, kdo byl těm kráskám modelem. Nechápu Davida Rátha, proč se pachtil za zlatými mincemi. Stačilo ve velkém vykoupit tuto emisi a měl o stáří vystaráno. A to zrovna ne v sociálně demokratickém chudobinci.  To v pozadí je co? Ne, ta děvčata nejsou hrdinkami románu Sarah Waters Špičkou jazyka. Ta děvčata sní nad zcela něčím jiným. A pak že jsem se nenarodil v krásném roce 1952.

Několik předběžných poznámek

Výzkum vývoje cen známek má jednu výhodu, jde o cenu komodity, jejíž účel ve spotřebě se příliš neměnil. Srovnání vývoje cen známek v čase má asi takový význam jako srovnání cen sendviče Big Mac v prostoru (Index Big Mac). Nelze asi zpochybnit, že vládě poštovní známky vždy sloužily jako prostředek úhrady nákladů zasílání písemností prostřednictvím pošty, současně také jako prostředek sebepropagace a jeden z praménků stahování přebytečných peněz z oběhu. Proto je možné chápat cenu této komodity jako odraz úrovně cenové hladiny a zajímat se o její úroveň ve vztahu k příjmům obyvatelstva i prostředku akumulace jeho bohatství. Pokud současně lze brát poptávku jako funkci ceny, tak srovnání cen ideologických známek se známkami obyčejnými, respektive sběratelskými ukazuje, že trh v rozhodování „cenových vůdců“ vždy ukazoval svou sílu. S podobným jevem se střetáváme také na knižním trhu.  

Ještě známku s Maryčkou  Magdonovou, vydanou u příležitosti životního jubilea jejího stvořitele Petra Bezruče, jazýček chlípníka mohl navlhčit zezadu v r. 1957 za pouhý šedesátník, což ho určitě potěšilo při platu 1000,- Kč. Za stejný peníz se tentýž poněkud zestárlý chlípník mohl perverzně vyřádit na samotném Petru Bezručovi v r. 1967, zvláště pokud měsíčně si přišel na 2000, - Kč. Ale za známku s motivem Sčítání lidu v 1980 musel zájemce vytáhnout z portmonky jednu korunu v hotovosti, za známku s tímtéž motivem v r. 2011 musel zacalovat už 10 korun, i když možná už prostřednictvím platební čí úvěrové karty.  V r. 1980 byl plat ve výši 3000,- Kč měsíčně určitě považován za solidní nadprůměrný příjem, stejně tak v r. 2011 jednotlivec s příjmem 30 000 měsíčně na tom nebyl zrovna nejhůře.