I toto je symptomatické pro současné dny, kdy se už zase neříká Rusové, ale Rusáci, kdy už zase vyplouvají staré resentimenty. Kdy už opět mnozí začínají zevšeobecňovat. Aby bylo jasno, i já se ztotožňuji s názorem, že na Krymu došlo k otevřené agresi. Ale verbality okupantů ve stylu "kde jsme my, tam je Rusko", považuji za bojechtivé cancy, jež, věřím, že pominou, stejně jako prvotní expresivní výhrůžky z úst demokratického světa. Ale pozor, může vše být i jinak. Nedej bože, abychom se stali svědky slovanské epopeje, avšak v nemetaforické podobě.  

Když Alfons Mucha pojal v prvním desetiletí 20. století nápad vytvořit monumentální výtvarnou epickou báseň, oslavující Slovany coby, sice poddajné, avšak mírotvorce, nemohl tušit, co ono století přinese za zvěrstva z myšlení a rukou právě i oněch pokojných mírotvorců. Nemluvě o tom, že ani praotec Čech nepřišel se svými hordami do nikým neobydlené země, že? A nyní hrozí, že bude mlátit Slovan Slovana. Jako by nestačilo, že se už celá desetiletí mlátí mohamedáni se židama.