Proč tak činím? Z obavy, abych při probuzení z důvodu napití či jiném, nemusel hledět do očí výrostkovi, šacujícímu zásuvky či kapsy u saka v domnění, že uloví cosi cenného, v lepším případě. Že se toto nestává? Stává, bohužel, a to i ve vyšších patrech. 

Jaký však milý pohled při rozbřesku. Nehledím do tváře potenciálnímu padouchovi, jenž se nezalekl mého přiměřeného bezpečnostního opatření, nýbrž na několikerá pestrobarevná babočkovitá motýlí křídla, kterak bez bázně povlávají prostorem jak helikoptérová průsvitná křidélka vážek nad venkovským rybníkem. 

Jemnými tykadly dotýkají se stěn i obrazů na nich. A to se, prosím, říká, že motýly láká trpká vůně, jež se line z Komule střídavolisté, například. Okrasného keře pocházejícího ze severozápadní Číny, který už léta toužím zasadit na zahradě v malebném kraji na výspě Českého ráje.