Zelený fanatismus, ale i organizační neschopnost států vede až k zoufalému nedostatku energií v Evropě, ve světě. Zoufale se hledají nové zdroje, a tak Čína kupříkladu skupuje uhlí i stlačený plyn ve velkém. Přicházejí první krachy dodavatelů energií a cenový kolotoč, tažený vnějšími vlivy, bude točit inflaci dál a dál. A když do toho přidáme ČNB, která opětovně voluntaristicky učinila zcela opačný krok než jiné centrální banky, víme jediné: Bude zle. A téměř náhle a skokově.

Četl jsem úvahu jednoho psychiatra, který, zdá se, volil někoho z vítězící koalice, ale skokové navažování cen jej vedlo k hlubšímu zamyšlení. Když vnímá už dosavadní postavení méně příjmových skupin, kterým, nemylme se, ani teď není na vyskakování, je jich ještě mnohem víc až jejich zbídačení… A skončí tím, že do roka do dvou budou obyčejní lidé na Babišovu vládu vzpomínat jako na to nejlepší, co poznali. A právě tomuto Babiš možná nejlépe rozumí. Má rád peníze, ale právě proto má cit pro to je také nemít.

Vladimír Špidla, který je mimochodem ten poslední, který by mohl v této zemi radit, v dnešních Lidových novinách k Babišovým schopnostem řešit problémy lidí tvrdí, že sice bude levicí, ale špatnou, a začal plácat něco o vazbách kapitálu a práce. Jestli je svým způsobem urážlivé, když Babišovi vytýkají neschopnost trpaslíci typu samotinkých jednotlivých stran dnešní vítězné koalice, pak v případě Špidly už je to duševní choroba.