Poctivě řečeno, i teď, kdy zavedl proti Iránu snad nejdrakoničtější sankce a kdy stejným způsobem chce pokračovat proti Venezuele, pořád mu slouží k dobru, že na rozdíl od Bushe jr.,(válka v Iráku) Billa Clintona (humanitární bombardování Jugoslávie) či Obamy (válka v Libyi) volí o stupeň méně nebezpečnější postupy, tedy ekonomický tlak. Je to samozřejmě také jednoznačně v rozporu s mezinárodním právem, ale stále je to v podstatě na poměry USA, z hlediska její imperialistické minulosti absurdně velmi mírné.

Teď se k Trumpovi přifařili Merkelová, Macron a premiér Španělska Pedro Sánchez Pérez-Castejón, který dokonce v rámci EU byl nejvíce iniciativní. To je tedy ta viditelná část Západu, nikoliv ovšem celá. Z 28 zemí EU jdou to jenom tři a ostatní se víceméně chovají zatím neutrálně. Člověk neví, jak se zachová Polsko, stejně jako Rumunsko, kteréžto státy jsou vždy fanaticky protiruskými a proamerickými, ale vlastně je ten stav dosud dobrý. Většina zemí EU necítí potřebu podporovat jakoukoliv agresi vůči Venezuele, ani ekonomickou, ani vojenskou…

Má to logiku: Francie a Německo svou jednostrannou smlouvou o spolupráci z Cách zrušilo eurounijní jednotu a v podstatě, i když si to jistě nepřáli, fakticky zdůraznili, že zejména v zahraničních otázkách si může každý stát postupovat podle vlastních měřítek. A za to jim buďme vděční. Evropa není soubor poloanonymních státu ÚSA, které většina z nás by určitě ani neuměla vyjmenovat. Každý stát, každý národ má své názory a často diametrálně odlišné od těch, které platí už metr od jeho hranic…

Proti této západní protimadurovské frontě stojí v podstatě stejně silný val: také silný val : Východ, které dnes tvoří Rusko, Čína, Turecko a zčásti například Indie…