Zpoza statisícových platů v eurech myslí europoslanci, eurokomisaři, euroúředníci na jediné : udržet si svůj status osobní i status těchto struktur. Hlavně nic neměnit. Tak tedy přijde revoluce. Ne násilná – ty vždy (viz francouzské, ruské či dnes ukrajinské ) dopadnou ve výsledku vždy špatně..., ale sofistikovaná, smysluplná. Institucionální Evropa se začne rozpadat.
Chápu, že všichni dnešní evropští představitelé od těch mocných (Merkelová), po ty - mimo svou zemi naprosto neznámé (Sobotka) si chtějí ještě užít v pokoji a ve svých funkcích (které jsou tak milé) a tak budou znovu a znovu konzervativně udržovat stávající status quo, ačkoliv obecný lid evropský chce už zásadní změnu.
Jsem frankofonní člověk. Ovšem mým posledním francouzským presidentem, hodným respektu byl Francois Mitterand. Od té doby již Francie upadala a volila cosi čím dál tím více horšího. Chirac byl už jen blábolil a tak trochu korupčník, Sarkozy byl maďarský cholerik, nesnesitelný superaktivista a taky korupčník a Hollande je cosi tak amoebovního, že jeho socialistická strana (a já se cítil od svých 14 let evropským socialistou!) má jediné právo – zaniknout. A nic bych za to nedal, že také bude korupčník...
Jeho vláda ve Francii podala demisi, další se stejným předsedou vlády ji jistě podá v brzku.
Marie le Pen, silná nacionalistka, tak trochu rasistka, ovšem sympaticky navazující na de Gaulla, jak v odporu k NATO, tak v pozitivní spolupráci s Ruskem sice není pro prvně uvedené charakteristiky mým šálkem čaje, ovšem tupost a neprozíravost standartních jak pravicových stran ve Francii ji zřejmě důvodně k vítězství v prezidentských volbách.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Vyvadil