Mediální sféru opanoval šílenec, který opilecky řve už nejen na schůzích sněmovny, ale pokouší se v televizních záběrech překonávat policejní zátarasy a dovolává se papalášsky svého poslaneckého mandátu s tím, že si může dělat, co chce.

Navíc se zdá – a to není míněno ani ironicky, ani pejorativně, že jeho duševní stav se dramaticky zhoršuje a  jeho pobyt na svobodě je nebezpečným.

Ostré boje na zničení politického soupeře ovšem vypukly rovněž ve vládní koalici způsobem, který Česká republika od svého vzniku nezažila. Ne že by v minulosti byly vztahy v koalici ideální, ale aby se dvě vládní strany, v našem případě ČSSD a KDU-ČSL uprostřed relativně úspěšné vlády rozhodly zlikvidovat tu třetí, která by bezkonkurenčně zvítězila, kdyby se nyní konaly volby, v našem případě ANO, tak to tu ještě nebylo.

Když trpasličí vládní strana, v daném případě KDU-ČSL, jen nepatrně překračující 5% hranici pro vstup do Poslanecké sněmovny, podporuje útoky nejagresivnější pravicové strany, v daném případě TOP 09 a  velkohubě ústy svého nic nedělajícího předsedy a místopředsedy vlády varuje  dominantní stranu naší politické scény, že jí to voliči spočítají, pak si člověk říká, že se duševní choroba se šíří na politické scéně neobvyklou rychlostí.

Zkrátka a dobře: Českou politickou scénu je třeba vyčistit.