A nic na tom nemění, že dosud nikdo, pro takové jednání u nás stíhán nebyl. Vždycky je něco poprvé a upřímně řečeno, jednání tohoto typu bylo jistě v minulosti vícero: Polčák a Pohankou náhle odpadnuvší k lubu ČSSD a podporující Topolánkovu vládu, to už je dnes klasika. I tehdy i dnes, šlo nepochybně o politickou dohodu. I tehdy i dnes měla tato politická dohoda znaky trestné korupce. Ovšem u Polčáka s Pohankou o tom štěbetali jenom vrabci na střeše, důkazy nebyly…
V případě podplácení tří rebelů Šnajdra,Tluchoř a Fuchsy Petrem Nečasem a spol. nabídkou místech v dozorčích radách jako podmínky pro to, že odstoupí z funkce poslanců a nebudou hlasovat jednak proti navýšení DPH, jednak proti zákonu o majetkovém vyrovnání s církvemi jsou věci, alespoň tak jak vyplývají z veřejných zdrojů jasné.
ODS, prakticky všichni novináři odstartovali okamžitě nejbrutálnější kritiku na téma kriminalizace politického jednání a dohod…
Uvádí se jeden příklad za druhým, ze kterého by mělo vyplynout, že tato koncepce policie i Ištvánova by prakticky zablokovala jakékoliv politické jednání.
To je zkratka buď z neznalosti a nebo z účelového zájmu.
Základní otázka je jasná: Kdy je politické jednání a politická dohoda v souladu s naším uspořádáním a kdy již ne ? Odpověď je prostá:
Politická dohoda je vždy zcela v pořádku, kdy její existence je přímo podmínkou řádného fungování demokratického politického uspořádání a procesů (promiňte mi tu jistou patetičnost formulace, ale je podstatná) a kdy by bez ní nemohlo toto uspořádání řádně fungovat. Veškeré zásadní dohody o koalicích, o rozdělování funkcí, ale i drobné stovky dennodenních politických dohod o hlasování jsou samozřejmě zcela nezbytné a bez nich fungování nemůže existovat.
Nicméně všude tam, kdy taková dohoda vede k tomu, že politik, učiní zcela jiné rozhodnutí výměnou, za peníze, službu, funkci a téměř klasicky jde o změnu názoru na hlasování poslance, změnu jeho klubové příslušnosti atd., taková politická dohoda nejen neslouží řádnému fungování demokratického politického uspořádání, ale naopak jej destruje, destruuje jeho smysl.., a jedná se o trestný čin.
V Itálii je dnes znovu souzen Berlusconni, že v roce 2006 zaplatil levicovému zákonodárci Sergiu De Gregoriovi tři miliony eur (přes 80 milionů korun) za to, že v horní komoře opustí řady vládnoucí koalice. Následkem toho padl v roce 2008 kabinet premiéra Romana Prodiho.
Mimochodem ten senátor dostal 20 měsíců nepodmíněně….
Všichni okamžitě namítají, ale tam jde přece o peníze!!!
Tak jinak:
V Německu je stíhán prezident Wulff, že v roce 2008 přijal pozvánku na Oktoberfest od svého přítele a filmového producenta Davida Groenewolda, který pobyt Wulffovi zaplatil. Wulff později napsal Wulff později napsal firmě Siemens dopis, ve kterém žádal finanční podporu pro nový film svého přítele. Stíhají jej pro úplatek.
Marek Benda, když jsem před mnoha tj 20 lety s ním sedávám na ústavněprávním výboru Poslanecké Sněmovny přemoudřele hájil heslo: Právo je minimum morálky.
Něco na tom bude.
Ať se napříště klepají předsedové stran a poslaneckých frakcí nabídnout komukoliv peníze, službu, funkci, milenku, hotel za jakoukoliv změnu názoru.
To totiž už politickým jednáním není.
To je korupce a měla by být trestána.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Vyvadil
