Nesmí se vyjádřit názory na islámský terorismus o agresivnosti vojenských intervencí v Iráku, Libyi, proti Srbům v bývalé Jugoslávii, či o stejném charakteru odpojení Krymu od Ukrajiny jako bylo odpojení Kosova od Srbska. Musí se nenávistně hovořit o Rusku jako o zdroji veškerého zla, musí se hovořit o členech Alternativy pro Německo či Národní fronty Marin le Pen jako o neonacistech, musí se povinně vítat migranty, podporovat svatby homosexuálů, či propadat celosvětové davové psychóze o masivním sexuálním zneužití před mnoha lety, které likviduje po x letech jejich osudy.
Dál snad nemusím pokračovat. Píši k inteligentním čtenářům, kteří si jistě umí doplnit desítky dalších absurdních příkladů.
Ani Česká republika není toho ušetřena a klasickým hlavním nástrojem této Velké lži jsou především naše veřejnoprávní média : Česká televize či Český rozhlas.
Jedním z velmi úspěšným vítězů právě uplynulých voleb se stalo hnutí Svobody a demokracie Tomia Okamury. Tvoří společně s další dvojicí politických subjektů, tj. nepatrně silnější ODS či Pirátů trojlístek druhých nejvýznamnějších politických uskupení. Tomio Okamuru jsem nevolil, ale jsem rád, že jako zrcadlo společnosti ukazuje ty jevy, o kterých se dosud nesmělo mluvit, či se dokonce zatajovaly. V nedělních Otázkách Václava Moravce – kde taky jinde – oblíbenkyně pana moderátora senátorka Eliška Wagnerová vzteky lapala po dechu, jakým právem se stal ten extrémista Okamura místopředsedou Poslanecké Sněmovny, když se jim nestal tak skvělý politik Petr Fiala. I bylo jí vysvětleno předsedou Sněmovny, že Okamura a jeho SPD ANO neurážela a jednala a proto došlo k dohodě. SPD podpořilo na funkci předsedy kandidáta ANO a ANO naopak podpořilo Okamuru na funkci místopředsedy. Obyčejnému člověku by se ten postup zdál naprosto normální a přirozený. Ne tak Elišce Wagnerové. Podle její logiky extrémista Okamura nemá nárok, i když se slušně snaží dohodnout, zato Fiala nárok má, i když on i celý jím vedený Čtyřblok čítající 48 členů si dokonce manifestačně ponechali hlasovací lístky, aby dokázali, že Vondráčka nepodpořili. Inu skvělí demokraté. Prostě Okamura nemá nárok, protože je proti Bruselu, proti migrantům a proti právu šária. Je to tedy zřejmý rasista a neonacista.
Je to roztomilá situace, když demokraté bojují proti demokracii. A neví –li si rady, platí geniální poučka Wagnerové, že nelze demokracii posuzovat formálně, tedy podle hlasů, ale materiálně podle toho, zda – SAMOZŘEJMĚ – uznává domluvené hodnoty, tj euroatlantické zaměření, proevropské, čti probruselské přitakávání, odpor proti Rusku, případně Číně a hlavně lidská práva a svobody, jejichž jménem je možné vraždit, jako v Iráku, Libyi, humanitárním bombardování Srbska a svrhávat jeden nevhodný režim za druhým, naposledy na Ukrajině.
Ne, Okamuru jsem nevolil, ale je skvělé, že byl zvolen místopředsedou Sněmovny a tím i bude naznačovat, že ne všechno, co se tvrdilo 27 let musí být také správné. Bude – li ještě potvrzen přes odpor havlistů jako předseda bezpečnostního výboru člen SPD Radek Koten, který se v očích havlistů provinil, že drze prohlašuje, že Česko nesmí být islamizováno jako západní Evropa a navíc si velezrádně pročítá – představte si – weby s ruskou problematikou, bude to zlom, pro všechny.
A tím se dostávám ke zpěvákovi Ortelovi a jeho kapele. Podle všeho se pořadatelé polekali, když to vypadalo, že by jméno Ortel vyhrálo jak jako zpěvák, tak i jako skupina a pod záminkou, že jeho fanoušci manipulovali s hlasy, mu přidělili jen tolik hlasů, kolik jich získali minule.
Poznamenávám, že se již několik let se na Zlatého slavíka nedívám. Díval jsem se na něho od svých tuším 13 let a navykl jsem tehdejší dramaturgii. Nechápu, proč tam zpívají jiní, než kteří vítězí a nudí mě to. Nezájem.
Co ale je pro tuto glosu podstatné, je rovněž to, že ani kapelu Ortel, silně proti dovolenému multikulturnímu vidění zaměřenou. Není to můj šálek kávy.
Ale jsem si jednoznačně vědom toho z toho mála, co jsem zaregistroval, že mají silný a radikální protestní politický náboj.
A dovedu si i představit, že v aktuální dusené protimigrační atmosféře umocněné i minulou hysterií Patrika Banga, který si na tom začal dělat antirasistický job, se její fanoušci rozhodli těm nahoře cosi ukázat a chtěli jak fontmena skupiny i skupinu samou posunout na první místo. Mělo by to logiku. Proč ne?
To co udělali organizátoři, že jim odebrali hlasy, bylo proto jedním slovem sprosté a nemělo by se to opakovat.
Nenechme se zlomit evropskými hodnotami a jejich lživým výkladem, nebojme se strachu z odlišnosti a politické korektnosti.
Je zapotřebí, aby se sem tam prodraly na politickou scénu radikálně protestní strany typu SPD, bylo by osvobozující, kdyby v příštím Zlatém slavíku zvítězil jako zpěvák Tomáš Ortel a zvítězila by i jako kapela. Můj hlas, ač ho neposlouchám, již dnes má.
Psali jsme:
autor: PV
