Je nezbytné často jít proti proudu, i když je člověk zdánlivě osamocen. Winston Churchill v situaci, kdy Britové freneticky tleskali  Chamberlanovi za údajně zachráněný světový mír, burcoval proti Hitlerovi, Gerhard Schroder, v situaci, kdy celý západní svět poslušně panáčkoval a bez rozmyslu akceptoval Bushovy blbiny o přítomnosti zbraní hromadného ničení v Iráku, se ostře postavil proti, tvrdil, že je to nesmysl a ve svém názoru setrval. Bush se mu několik let vyhýbal a odmítal podat ruku.

Ale nemusíme chodit jinam. Náš Masaryk se svého času postavil proti zfanatizovanému obrozeneckému národu a jasně trval na tom, že Rukopis královodvorský a zelenohorský je falsifikát a že žid Hilsner je nevinný.

Uprostřed zfanatizovaných promluv České televize na téma pokojných demonstrantů na majdanu, v okamžicích, kdy obsazovali budovy vojenskými bojůvkami Pravého sektoru, zapalovali auta, případně pro zpestření i policisty,  jsem pokládal za svou osobní povinnost založit cos, co směřuje proti tomu davovému šílenství…A tak vznikla skupina Přátel Ruska v České republice.

Na rozdíl od Přátel Ukrajiny či Nepřátel Ruska, které vznikly v personifikovaném odporu proti mně a umírají na úbytě, je  o nás rostoucí seriózní zájem.

Ale nejde jen o zájem o tuto skupinu.