Vítězství ANO 2011, ve většině statutárních městech vedené miliardářem Babišem, bojujícího proti tzv. standartním politickým stranám však zároveň přehodila výhybku zcela jiným směrem při dalším utváření země.
Je dobré, fakt dobré, že se tyto volby konaly v podstatě v převečer 25 let od cinkání klíčů na Václavském náměstí před budovou Melentrichu.
Ne jistě všechno – to by ani nebylo dobré – ale mnoho z toho, co v listopadu 1989 bylo založeno, je dnes odvrženo, či v lepším případě jako nevýznamné pomíjeno. Kupodivu, málokdo si uvědomuje, že ANO 2011 se v podstatě vrací k modelu politického hnutí, který Havel a jeho stoupenci podporovali: Strany jsou pro straníky – Občanské fórum pro všechny...
Formy jsou podobné, obsah politického a společnského sdělení se přirozeně mění podle jeho autora. Prostě Babiš a Havel viděli věci jinak. A zatímco milionářský synek Havel žil z podstaty, Babiš si prostě musel na vše vydělat.
To, co naznačují výsledky těchto voleb znamená, že se startuje odklon od rutinní, často bezpáteřní politiky zavedených politických stran; politiky, která pod vznosnými názvy je stále zaměřena v podstatě na jedno : Aby jedni a titíž straničtí soukmenovci, pokud možno do konce života byly v té či oné funkci a brali z toho požitky, často zcela nesrovnatelné s příjmy řadových občanů.
Politické strany jsou uzavřenými akcionými společnostmi, kde dávno nejde o ideály, nejde o to, přinést lidem něco jiného, ale jde jen a jen o to, aby např. ten Slezák (ČSSD) z Újezdu nad Lesy, který kdysi velel rotě pohotovostního pluku proti studentským demonstrantům v roce 1989, tak jako v předešlých dvou desetiletích, znovu mohl mít statisícové příjmy, tím, že ho ČSSD nahodí znovu do nějaké dozorčí rady. To je jen jeden příklad z tisíců. A týká se to bez rozdílu všech stávajících tzv. standartních politických stran.
Proto je obrovskou nadějí, že tak jako byly např. představitelé ČSSD i ostatních stran vymeteny z radnic statutárních měst, čeká nás očista od vrátnice po hejtmany na krajských zastupitelstvech za 2 roky.
ČSSD, která nepochybně zpočátku nesla nový étos a nový vítr už prostě musí z kola ven.
Základní změna, kterou přinesl listopad 1989 byla ovšem ideologická.
Rozhodně si nemyslím, že přešaltování na Západ před 25 lety nemělo přirozenou logiku. Když lidem cosi není dovoleno, prostě to chtějí. A nová doba chce přirozeně změnu. Dokonce i směřování do tzv. euroatlantických struktur bylo v obé době rozhodně svobodným projevem vůle většiny obyvatel.
Ovšem Západ před 25 lety a dnes je něco zcela odlišného.
Zajímavý a dokonce nadějný projekt Evropské unie, selhal a selhává. Ekonomický rozměr tzv. jednotné měny : euro ukázal, že jeho kritici se nemýlí a jsou to země eurozóny, které mají dnes největší problémy.
Co se však stalo až fatálním je tzv. jednotná zahraniční politika.
Ukazuje se, že EU se vrací ke své imperiální minulosti a chce silou prosazovat věci i kdyby byly chybné.
Ukrajina, se stala kolbištěm geopolitického střetu mezi Západem a Východem, zahájena časově prostřednictvím majdanu v době, kdy Rusko se plně muselo věnovat úspěšnému zvládnutí zimní olympiády a muselo jen mlčky brát na vědomí běh událostí posouvající dříve spřátelenou zemi k zemi zcela nepřátelské bude stát EU mnoho.
Již nikdy nebude Ukrajina taková jako před majdanem....Ale to to je věc Ukrajiny samotné a mne to netrápí.
Již nikdy ale také nebude EU taková jako před majdanem...a její konflikty budou narůstat.
V každém případě posílí v Evropě síly, které budou odmítat jednotnou Evropu, které budou odmítat euro, které dříve či později rozbijí tuto podobu EU. A tak je to logické a přirozené.
Snad ještě horší je situace ve vojenské oblasti. ČR v minulosti tupě sledoval všechny vojenské aktivity západu. Války v Iráku, Afganistánu, humanitární bombardování Jugoslávie, Libye, a dnes znovu rozvrat v celém islámském světě ukazují, že politika USA, potažmo Západu jako celku je neudržitelná a vede nás všechny k celosvětovému konfliktu. Když k tomu mnozí dobrodruzi by si přáli i vojenské konflikty v Evropě proti Rusku, je jasné, že Česká republika musí dát slovo racionálním a pragmatickým silám, které těmto dobrodružstvém budou čelit.
Pane Havle, jestli jste se v něčem dopustil neodpustitelné chyby, pak to bylo ve Vaše válečnickém nadšení.
TOP 09 a ODS budou zeslabovat a ČSSD, která nemá sílu se zbavit svého topáckého ministra zahraničních věcí (ano, míním tím Zorálka) bohudík také.
Zejména ve vojenských otázkách se rozhodně musí Česká republika odpoutat od jakéhokoliv Havlova dědictví. A i tento směr byl – bohudík – nastartován.
Jsem rád, že se k 17. lisopadu ubíráme cestami v mnoha ohledech odlišnými.
Netřeba změnit vše o 100 %.
Ale je třeba vše změnit o cca 55%.
A alespoň ze 30 % převzít to, co minulý režim dělal rozhodně lépe. Například zajištění mladých rodin včetně dokonalé sítě předškolních zařízení je dnes nedostižným snem.
Země půjde dál a h l a v n ě j i n a k, a dnešní staré struktury : novináři, tzv. zavedené politické strany,či tzv. umělecká elita tomu fakt nezabrání.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Vyvadil
