Vládnoucí ODS svým bezradným přístupem ke krizi státních financí zjevně demonstruje, jak se vědomě vzdálila od svých kořenů a tradic a jak přijala za svůj současný pokrokářský mainstream i s jeho prioritami. Strana, která byla na svém počátku ztělesněním kompetence a vize v oblasti hospodářské politiky, díky čemuž provedla naši zemi s minimálními oběťmi úskalími bezprecedentní hospodářské transformace, se dnes schovává za záda nikomu neodpovědných údajných „apolitických odborníků“ v narychlo sehnané Národní ekonomické radě vlády (NERV) a pel-mel jejich nekonzistentních doporučení. Už opustila i verbální pravicovou rétoriku a bez ladu a skladu prosazuje a opět opouští chaotické kroky, které mají prý přinést ozdravení katastroficky se zhoršujících veřejných financí. 

Na formulování konzistentní politické vize a z ní vycházejícího hospodářského úsporného programu zcela rezignovala. Vláda si v souladu s uvažováním levicových progresivistů myslí, že střílením od boku a postihováním jedněch a zvýhodňováním druhých bude schopna eskalující schodky řešit. Namísto toho, aby jednoduše provedla jediné možné a spravedlivé, co lze rychle prosadit a realizovat – plošné škrty na celé výdajové straně, kteroužto metodou před více než třiceti lety zakladatel ODS a tehdejší premiér Václav Klaus udržel na uzdě inflační hrozbu v době transformace, se dnešní vláda snaží šetřit jednou na důchodcích, podruhé na rodinách s dětmi, je ochotna obětovat svůj elektorát OSVČ a podstatně navýšit jejich odvody. Hodlá zvýšit daně majitelům nemovitostí a zhoršit tím postavení miliónů domácností ve městech i na venkově s vážnými negativními dopady i pro uživatele nájemního bydlení. Na druhé straně chce zavádět všemožné komplikované kompenzace a absurdně se chlubí nárůstem počtu žadatelů o sociální dávky, úzkostlivě udržuje absurdní nesmyslně drahé pokrokářské projekty jako je inkluze ve školství a stále štědře vyplácí politické neziskovky.