Nejdříve o poražených:

1. Jednoznačně prohrála vládní koalice, pro níž hlasovalo pouze 37 % voličů. Kdyby se jednalo o sněmovní volby, spadla by z většiny 108 mandátů na tragických 84 a poroučela by se od vlády. Při tom tento typ voleb s tradičně nízkou účastí na venkově a výrazně nadprůměrnou v Praze byl pro vládní strany velmi výhodný. Také si proto dělaly naději na vítězství. Dohromady oproti minulým volbám ztratily 4 mandáty. Antibabiš tentokrát příliš nezafungoval. Voliči přesvědčivě potrestali všeobecnou nekompetenci vládních představitelů, mizerné hospodářské výsledky, flagrantní porušování předvolebních slibů, servilitu vůči zahraničí, válečnický extrémismus ve vztahu k ukrajinské krizi a vnucování progresivistických nesmyslů české veřejnosti.
2. Zvláštní zmínku zaslouží historický debakl Pirátů, kteří získali pouze 1 poslanecký mandát a jejich lídr se do EP vůbec nedostal. Volební propadák extrémní progresivistické levice není pouze českou specialitou, ale podobné formace neuspěly napříč Evropou a zdá se, že u mladé generace vycházejí z módy. Zelený, genderový a migrační extrémismus, který prosazují, evidentně v této formě narazil.
3. Stejně tak byly volby debaklem pro nesmírně naduté hnutí STAN, které se postupně vyprofilovalo jako agresivní progresivistické uskupení s velkými politickými ambicemi. Voliči ho ale za jeho aroganci, nekompetenci a prázdnotu rázně postavili na zem. Figurkou voleb se stala umělá, zcela prázdná hvězdička poslední prezidentské volby Danuše Nerudová, kterou si STAN vypočítavě postavilo do čela.
4. Je bohužel smutnou pravdou, že hlavním prosazovatelem pokrokářské politické agendy u nás je nyní fialovská ODS. Její členové by se měli ohlédnout zpět, jaké hodnoty stály u jejího vzniku a jaké jí zajistily místo v české moderní historii a měli by se stydět, kam dnes svou stranu přivedli.
5. Posledním poraženým je koalice SPD a Trikolóry. Zdá se, že politický styl Tomia Okamury se již poněkud vyčerpal a nové voliče neoslovuje.

A teď o vítězích: