Od skončení druhé světové války uplyne v květnu 80 let, ale Adolf Hitler je stále s námi. Televizní programy si bez něho vůbec nelze představit. Každý den na různých kanálech najdeme o nacistickém vůdci nejméně 10 pořadů, které jeho osobnost a činy pitvají ze všech možných úhlů. Pro dnešní politiku má Hitler význam zcela zásadní. Lze za něho označit libovolného protivníka či soupeře, a život je rázem snazší. Hitler je čisté zlo, což znamená, že s jeho inkarnací se nejen že nemusí, ale přímo nesmí jednat a brát jeho zájmy v potaz.

Tzv. reductio ad Hitlerum je argumentační faul, jímž je dnes populární znehodnocovat argumenty protivníka falešnou analogií s opovrhovaným německým diktátorem. Ve skutečnosti je to však výraz zoufalství nad absencí argumentů relevantních. A právě z těchto důvodů se Adolf Hitler v dnešní době těší u některých takové popularitě.

A není sám. Generaci, která druhou světovou válku zažila, již nahradili ti, kterým prožitek této největší lidské katastrofy chybí a kterým z ní v paměti zůstalo několik známých klišé, jimiž do úmoru operují nebo je imitují. Vedle zlosyna Hitlera a jeho nacistických kolegů má příběh druhé světové války také své kladné hrdiny. Nejzářivější postavou je Winston Churchill, který imponuje svou buldočí neústupností, odvahou a pro mnohé sympatickým životním stylem. Není divu, že mnoho dnešních šedivých figur na evropské politické scéně by bylo rádo vnímáno jako on, rádi by zakryli fiasko v domácí politice a absenci myšlenek a odvahy imagí rozhodného válečného vůdce.

Churchill v kombinaci s Hitlerem je však vražedná konstelace, která má pro politické problémy jediné řešení – válku. Hrdina (tj. dnešní šedivý politik hrající si před svými voliči na Churchilla) nemůže vyjednávat s tím, koho sám označil za Hitlera. Naděje na nějakou racionální politiku z definice umírá.