Kolem nás masově odumřela, odumírá nebo v krátké době odumře větší část lesů, které dnes pokrývají třetinu plochy naší země. Dojde k odlesnění celých regionů, zásadně se promění tvář a charakter naší krajiny, hluboce bude negativně zasaženo naše zemědělství i podmínky života lidí. Tato katastrofa je bohužel nezastavitelná.

Přesto nikde neslyšíme o krizových scénářích, mimořádném zasedání vlády či parlamentu, mlčí dokonce jinak vždy agresivní ekologické organizace, média téma glosují pouze na okraj a vše připisují globální změně klimatu. Je tomu tak zřejmě proto, že všichni jsou si vědomi, že mají máslo na hlavě.

Lesy odumírají kvůli napadení katastroficky přemnoženým kůrovcem. Jeho exploze nepochybně souvisí s několika posledními suchými a horkými roky. To ale nemůže vysvětlit vše. Česká republika není izolovaný ostrov. Sousední země, které existují ve stejných klimatických poměrech, podobná katastrofa nesužuje. Navíc nejvíce nejsou postiženy ty nejteplejší a nejsušší regiony, ale lesy usychají nejvíce na Vysočině, Jeseníkách a Zlínsku, kde z hlediska teploty i srážek by situace měla být naopak lepší.

Se změnou klimatu při hledání příčin nevystačíme, přestože by se to mnohým velmi hodilo. Jedna z hlavních okolností, které rozmach kůrovcové kalamity umožnily, je způsob, jakým ve svých lesích hospodaří v současné době stát, který v lesním hospodářství hraje zcela rozhodující roli (vlastní téměř 60% výměry všech lesů v ČR, tj. cca 1,3 mil. ha). Tento stát i zde znovu plně prokázal, že je nejhorším možným hospodářem. Paradoxem však je, že od tohoto samotného poznání nevedla v našich podmínkách cesta k nápravě, ale naopak do záhuby.