Tak nám zase skončil jeden školní rok a je třeba konstatovat, že degradace vzdělávání u nás pouze pokročila o kus dále a že se zdá, že bude jenom hůř. To, že by ze škol jakéhokoliv stupně u nás vycházeli žáci vzdělanější a lépe připravení na život než v minulosti, si snad nemyslí nikdo, nejméně pak zaměstnavatelé, kteří se s tímto výsledkem našeho vzdělávacího procesu musejí v praxi potom potýkat.

Oblíbeným vysvětlením tohoto nelichotivého stavu bývá, že u nás stále převažuje rakousko-uherské biflování, zatímco moderní doba si žádá kompetence a vyznat se v souvislostech. Nevím, jaká přebytečná fakta žáci biflují, když jejich všeobecné znalosti jsou až na vzácné výjimky katastrofální a stále se horší. Ale ministerstvo školství chystá radikální redukci učiva a znalostí, které mají žáci a studenti ve školách získávat, ve prospěch oněch magických kompetencí. Co to má vlastně být, není zcela jasné, zdá se však, že kompetence zjevně chybějí početnému osazenstvu resortních pedagogických výzkumáků, které po generace zásobují školský systém permanentními reformami, směřujícími neomylně vždy k horšímu.

Naše země historicky vždy vynikala dobrou kvalifikací svého obyvatelstva, kterou získávalo ve vzdělávacím systému, založeném za monarchie. Platilo to za Rakouska, za První republiky i za komunismu, jehož ideologické glajchšaltování české školství přežilo a navzdory němu bylo schopno poskytovat svým absolventům dobré a konkurenceschopné vzdělání. Svědčí o tom jak úspěchy početných českých emigrantů ve světě, tak zájem zahraničních investorů o naši zemi, oceňujících levnou a kvalifikovanou pracovní sílu u nás.