Realita proběhlých voleb naše očekávání ještě překonala. Téma antibabiš změnilo volby na referendum o dosavadním premiérovi, o což se společnými silami zasloužily jak obě antibabišovské koalice, tak sám premiér a jeho nepřekonatelná mediální a PR mašinérie, které společným úsilím spolehlivě postavily ostatní strany mimo hru. A tak stejně jako v roce 2006 došlo k vyhrocené polarizaci volby, která přinesla poměrně nečekané výsledky.

Doplatily na ní všechny malé strany, pohybující se kolem pětiprocentního prahu pro vstup do sněmovny. A tak z parlamentní scény po třiceti letech zmizela tradiční levice reprezentovaná ČSSD a KSČM, propadly i Přísaha a Trikolóra a polarizace voličů přinesla rozpačitý výsledek i původně ambiciózní Okamurově SPD.

Andrej Babiš výsledkově zůstal celkem na svém, na mandáty v důsledku nového volebního systému dokonce zvítězil, ale je to vítězství Pyrrhovo, neboť všichni jeho potenciální partneři, kromě oslabené SPD, byli zpolarizováním voleb zničeni. Proti Babišovi působila řada dalších faktorů – nejenom skandály a trestní stíhání, ale i covidová krize, rozvrácené veřejné finance, drahota i po osmi letech na špici politiky pochopitelná okoukanost a únava veřejnosti. Přesto zůstává v současném období silným hráčem, i když nejasnost jeho osobních plánů a totální závislost hnutí ANO na jeho osobě činí budoucnost poněkud nejistou a nepřehlednou.

Vítězná koalice SPOLU těžila z větší politické zakotvenosti a zkušenosti tradičních stran ODS, KDU-ČSL a TOP09, které ji tvoří, jisté nevýraznosti a obecné přijatelnosti necharismatického předsedy Fialy a pozice černého vzadu, který nebyl favoritem voleb a ušel silnějším atakům.