S tím jak v kohabitaci prezidenta Pavla s Babišovou vládou začínají narůstat střety a otevřené konflikty, ukazuje se, že příčinou nesouladu vyvolávajícího napětí na politické scéně není ani tak rozdílnost politických názorů obou stran, ale především přístup k politice ze strany prezidenta republiky.

Kohabitace politicky rozdílně ukotvené vlády a prezidenta přitom vůbec nemusí mít konfliktní charakter. Ba právě naopak. Nebývá zatížena vzájemnými pretenzemi a nereálnými očekáváními, které příslušnost k jednomu politickému táboru často vyvolává. Jinak politicky orientovaná vláda obvykle neočekává od hlavy státu z opačné strany politického spektra žádné výhody a naopak, takže vztahy sice nemusejí být srdečné, ale za to striktně korektní, což vytváří jasná pravidla a limity ve vzájemné interakci.

S prezidentem Pavlem to ale zjevně nefunguje, přestože se premiér Babiš zatím vůči prezidentovi chová velmi zdrženlivě. Přesto se s prezidentem od počátku nedaří racionální spolupráci navázat a zdá se, že prezident nemá jasno, jak se má ve změněné situaci po parlamentních volbách chovat.

První polovina Pavlova mandátu měla téměř selankovitý charakter. Kandidát bývalé pětikoalice s vládou souzněl ve všech ohledech, žádné velké problémy řešit nemusel, a tak výkon svého mandátu pojal spíše zážitkově. V paměti z jeho první poloviny tak utkví především motorkářské výlety, adrenalinové sporty jako seskok padákem či horolezecké čištění oken Svatovítské katedrály. Prezident se stal nekonfliktní celebritou a ozdobou společenských rubrik. Vážnější tón jeho prezidentování zajišťovala válka na Ukrajině, k níž se jako bývalý voják často vyjadřoval.