Donald Trump za necelé tři měsíce své vlády dokázal bezprecedentně obrátit svět vzhůru nohama. Jeho posledním hitem je velké zvýšení cel na všechny dovozy do USA. Světová politika i trhy jsou v chaosu, všichni se snaží s USA vyjednávat a veřejný prostor je zaplaven zmatenou protitrumpovskou propagandou. 

O tom, že cla a jiné překážky obchodu jsou špatně, se učí studenti ekonomie už na počátku studia. David Ricardo měl a má pravdu se svou teorií mezinárodního obchodu, založenou na pojmu komparativních výhod, které – ceteris paribus (za jinak stejných podmínek) – činí volnou mezinárodní směnu zboží výhodnou pro všechny a zajišťují tak optimální alokaci zdrojů. Toto si z dob studií pamatují ještě všichni, a tak se politici, ekonomové i novináři předhánějí v odsudcích a zesměšňování „chaotického a šíleného idiota Trumpa“. Myslím, že tato kakofonie není namístě. 

Nejde jen o to, že Trump uvalení vysokých cel používá jako negociační nástroj, který mu vzhledem k ekonomickému významu amerického trhu pro celý svět, umožňuje dostat partnery v nevýhodné pozici k jednacímu stolu a vynutit si na nich ústupky, kterých by standardními metodami nedosáhl. To se děje a bude dít, a americký prezident se tím ani netají. Jaká bude nakonec výsledná celní ochrana amerického trhu, proto ještě není zdaleka jasné.