Letos je tomu, zdá se jinak. Mediálně to vypadá, že po 34 letech se právě o letošních prázdninách česká společnost hodlá konečně vyrovnat s komunismem. Má to také co do věrohodnosti příznačně okurkový charakter, ale dobře to přikryje jiná, pro občany daleko citlivější aktuální témata, jako třeba pověstný úsporný balíček, který z jejich už značně scvrklých kapes vytáhne další miliardy. Bizarnost dnešní debaty vynikne nejlépe ve srovnání – představme si, že by v pohnutých letech nástupu totality po druhé světové válce byl nastolen požadavek „odrakouštění“ a u veřejně činných osob důkladného zkoumání, co kdo dělal za Rakousko-Uherska. Tehdy od dob monarchie uběhla asi stejná doba, jaká dělí dnešek od 80. let. Komu a čemu by to asi mohlo posloužit?

Ještě, že máme nový téměř státní svátek, který, zdá se, nahrazuje 1. máj. Prague Pride je ten pravý čas té jediné pravé lásky, kterou současný mainstream vyznává a podporuje, a současně příležitost demonstrovat oddanost jedinému pravému pokrokovému vědeckému světovému názoru. A jako za starého režimu nesmějí chybět masové průvody s bizarními alegorickými maškarami, hesly, transparenty a vládními politiky a velvyslanci spojeneckých velmocí v jejich čele. Průvod končí tak jako za starých časů na Letné, všude je moc veselo a nadšení účastníci chválí do televize skvělou atmosféru. Firmy, které tuto akci z musu podporují, si zase tak jako za starých časů odškrtnou povinnou účast (alespoň finanční) a mají před vrchností kladný bod v „socialistické soutěži“ (dnes se tomu říká ESG). Možná jim banka za to i poskytne úvěr – takovéhle blbosti a ne dobrý, finančně návratný projekt dnes mají rozhodovat o alokování finančních zdrojů. Dostali jsme se opravdu daleko.