Josef Ježek: Nestřílejte na pianistu

18.01.2016 18:18 | Zprávy

Miluji westerny. Ty romantické příběhy z Divokého Západu, ve kterých bandité přepadají dostavníky, honáci ženou stáda dobytka prérií, šerifové s pěticípou hvězdou na vestě pronásledují zlosyny.

Josef Ježek: Nestřílejte na pianistu
Foto: ODS
Popisek: Josef Ježek

Do toho všeho do jakéhosi Dawson City, či jak se všechna ta prérijní hnízda jmenují, přijíždí osamělý jezdec. Jeho kolty opatřené slonovinovou rukojetí jsou pověšené proklatě nízko a pátravý zrak jeho modrých či ocelově šedých očí neomylně odhalí toho zbabělého skunka, který okrádá chudé farmáře v okolí o dobytek a půdu. V přestřelce v saloonu, či na prostranství před ním, ho pak pošle  do věčných lovišť, výstřely svých zbraní značky Smith & Wesson. Poté odmítne návrhy plavovlasé Merylin a opět na svém koni odjede z města. Vstříc dalším padouchům a dalším kráskám.

Tak nějak to bylo v potrhaných a stokrát ohmataných tiskovinách, které jsem jako kluk hltal pod lavicí, ať už se jmenovaly Divoký západ nebo Rodokaps. Tenkrát jsem jako chlapec odchovaný Malým Bobšem ještě netušil, že existují tyto báječné příběhy také ve filmové podobě. V malém kině v Bystrém na konci padesátých let dávali tak maximálně Pavlíka Morozova nebo Práče. Filmy americké provenience, v nichž se kola dostavníků při jejich ďábelské jízdě točila dozadu (až teprve později jsem se dozvěděl, že se jedná o optický klam), dorazily teprve s oteplující se  politickou situací šedesátých let. Později přišlo Sedm statečných, ještě déle pak skvělé italské spaghetti westerny Sergia Leoneho.

Jako je western typickým výplodem americké kultury, tak neoddělitelně k této kultuře patří osobní vlastnictví zbraní. Ostatně na tomto principu jsou příběhy z dob osidlování Západu založeny. Je bohužel pravdou, že tato historická skutečnost sebou nese značné procento kriminality, v posledních létech i masových vražd. Ty jsou dílem mnohdy psychicky vyšinutých jedinců, lidí frustrovaných, v poslední době i osob, pro které je rozsévání smrti jejich hlavní pracovní náplní – teroristů. To vše umožňuje snadný přístup ke zbraním a také  princip, který je Americe vlastní, kdy právo na zbraň je vlastně jakýmsi právem občanským.  Přes všechny excesy, které toto „právo“ provází, se ho Amerika nehodlá vzdát. Jak dopadne v této věci poslední iniciativa Baracka Obamy je ve hvězdách.

Tento článek je uzamčen

Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

autor: PV

Soudy

Vy jste zde napsala, že ,,Normální by bylo, kdyby po zatýkání a obvinění nejpozději do půl roku proběhl soud. To by ale museli politici podpořit zásadní změnu trestního řádu!" Já s vámi úplně souhlasím. Ale předložila jste třeba vy jako politička nějaký zákon, který by to změnil? A předložil ho vůbe...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:

Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Jiří Paroubek: Naši „demokraté“ se zase předvedli

16:14 Jiří Paroubek: Naši „demokraté“ se zase předvedli

Tentokrát na Staroměstském náměstí. Svolávali se a svolávali přes Milion chvilek, které v minulosti …