Poprvé byla udělena v roce 1901, když podnět k jejímu založení dal ve své závěti Alfred Nobel, švédský továrník a vynálezce, takto vynálezce dynamitu. Protože na svém vynálezu poměrně slušně zbohatnul, dal do vínku tomuto svému nadání poměrně slušnou sumičku, takže součástí metálu jsou i finance, v současnosti 8 milionů švédských korun (to je našich asi 23 mega). Tak mne napadá, jakou nadaci založil vynálezce jiného bohumilého materiálu, který se jmenuje semtex. Prix Nobel se uděluje v oborech fyzika, chemie, lékařství, literatura a mír.

Tenhle poslední obor je asi složitě měřitelný. I když si všichni dovedeme mír představit, ti co tuhle cenu udělují (zajímavé, že to nejsou Švédové, ale komise norského parlamentu !), s tím občas mají fakt problém. V zadání stojí, že cena se uděluje tomu nebo těm, co „vykonaly nejvíce pro bratrství mezi národy, zrušení nebo zmenšení existujících armád či pořádání a propagaci mírových kongresů“. V souladu s tímto zadáním jí proto obdržel  v roce 1994 přední světový terorista Jásir Arafat, který se o mír na Středním Východě zasloužil zvlášť vyjímečným způsobem. Ostatně ani cena udělená v roce 1973 Henrymu Kissingerovi za diplomatická jednání ve věci války ve Vietnamu, nebyla zcela v těch nejsprávnějších rukou, uvážíme-li, jakou noční můru znamenala tahle válka pro generace Američanů. A to už vůbec nehovořím o současném tmavém šéfovi Bílého domu, který v roce 2008, ještě se ani nerozkoukal ve světové politice, a už ji měl. Co? No Nobelovku, přece! Asi za to pořádání a propagaci mírových kongresů.

Letos bylo kandidátů na tuhle cenu asi přes 200, ale těch žhavých jenom pár. Papež František, nějaký gynekolog z Afriky, bojující proti takovým zvěrstvům jako je třeba ženská obřízka a také – světe div se – naše všemi milovaná Angela Merkelová. Tu snad museli navrhnout ti Syřani, co je pozvala k sobě domů. Jinak si nedokážu představit, že to mohla být osoba zcela svéprávná. Svatému Otci jeho kandidaturu nemám za zlé, on se hodně vymyká zavedeným stereotypům, ale přece jenom … Kdyby jí byl dostal papež Jan Pavel II. za svůj podíl na rozbití komunistického impéria v Evropě, tak to by byla ve správných rukou.

Nakonec nás Norové překvapili. Oni to ostatně mají ve zvyku, viz kauza chlapců  Michalákových. Letošní cenu obdržel Tuniský kvartet národního dialogu. Nejde o žádné hudební těleso, ale o čtyři organizace, mezi kterými je jejich odborová centrála, asociace právníků, liga občanských práva a konfederace průmyslu a obchodu. Tahle parta se dala dohromady ve chvíli, kdy zemi hrozila v létě 2013 občanská válka a dokázala jí zabránit. Když vidíme „plody“ arabského jara v jiných afrických a arabských zemích, tak to fakt není málo. Ostatně teroristické činy, mající za cíl rozvrátit tuhle zemi a zničit její  turistický průmysl, jsou dokladem toho, že někomu ten relativní pořádek v Tunisu leží hodně v žaludku. Skutečnost, že tohle seskupení dokázalo  dát dohromady dialog mezi sekularisty a islamisty, si ocenění zaslouží.

Jistě mnohem více, než teta Angela.

Sluší se připomenout ještě jeden, možná málo známý fakt. První ženskou nositelkou téhle mírové ceny byla už v roce 1905 Bertha von Suttnerová, rozená hraběnka Kinská ze Vchynic a Tetova. Příslušnice jednoho z nejstarších českých šlechtických rodů. Na svou dobu velmi nekonformní dáma, radikální pacifistka, která se mimo jiné zasloužila o založení Mezinárodního soudního dvora v Haagu. Její život by vydal jistě na tlustý román (ona sama byla také spisovatelkou), nebo na barvitý film  (třeba i barevný). Někteří jí označovali za nejproslulejší ženu světa v období před první světovou válkou. Byla dokonce krátký čas sekretářkou A. Nobela. Má se za to, že právě ona měla jistý vliv na ustanovení této ceny, když Nobel ve své závěti uvedl, že mají být oceňováni ti, „kteří během předcházejícího roku prokázali největší přínos lidstvu“. Z nějakého, mně ne zcela jasného důvodu, není uváděna mezi českými nositeli Nobelových cen. Prý, že žila v Čechách jen krátký čas ve svém mládí. No a co ? Tak jsme jí alespoň vydali na známce a odhalili desku na Paláci Kinských na Staroměstském náměstí.

Některé země mají laureátů Nobelovy ceny jako naseto. My kromě té Berty, která jako není naše, máme pouze dva. Profesora Heyrovského, za objev polarografie – cena za chemii a mého milovaného básníka Jaroslava Seiferta – cena za literaturu. Oba si jí jistě zaslouží. Tak kdopak bude ten další Čech? Švejk ani Jára da Cimrman kandidovat nemohou.

Josef Ježek