Navštívíte-li nejvyšší vrcholek západní části Orlických hor Vrchmezí, zjistíte, že na jeho temeni stojí kamenná mohyla, nesoucí na sobě tři jména. Nechala jí tam instalovat před čtyřmi léty obec Sedloňov, jako upomínku na významné osobnosti, které v minulosti tento vrchol navštívili. Jedno z jmen, které kamenný trojhran nese, je John Quincy Adams. Kdo byl tento muž a proč je jeho jméno právě zde?
Rodák z Massachussets byl synem druhého amerického prezidenta Johna Adamse. Už jako čtrnáctiletý byl tajemníkem amerického emisara v Rusku potom, velvyslancem v Nizozemí, Portugalsku a také v Prusku, od roku 1797. Stal se senátorem, ministrem zahraničí a roku 1824 byl zvolen šestým prezidentem Spojených států amerických. Za svého působení u pruského císařského dvora, při své návštěvě ve Východním Prusku, vystoupil také právě na vrcholek Vrchmezí.
Proto jeho jméno na onom pylonu, spolu s císařem Josefem II. a polským skladatelem Chopinem.
Dovolím si ocitovat několik jeho výroků:
„Novináře lze obecně charakterizovat jako něco na způsob nájemných vrahů, kteří sedí na nároží s nabitými mušketami a pálí z nich na zakázku nebo jen tak pro zábavu na jakéhokoliv pocestného se jim zamane“. A to ještě neznal naše media!
„Američané jsou přáteli svobody všech národů na světě, ale strážci pouze té své“.
„Kdykoliv nějaký národ bojuje za svojí svobodu, Američané jsou s ním – ve svých sympatiích a modlitbách“. Dnes by byly tyto názory označeny, alespoň v našich luzích a hájích, za silně politicky nekorektní.
Mnohem zajímavější je však jeho citát, který mi přišel po internetu, jako součást textu jednoho z turistů, kteří letos navštívili řecký Kos a podělil se s námi o své poznatky z dovolené. Hovoří o tom, jak viděl stovky běženců, z nichž většina jsou ekonomičtí migranti, vybavení smartphony a iphony, připlouvajícími na člunech, vybavených pádly, kormidly a záchrannými vestami, (ty si jistě nenesou ze Sýrie nebo Afghanistánu), nakupujících v marketech vodu a potraviny. Podle zpráv tamních usedlíků se jich na trasu Bodrum (Turecko) – Kos chystá vyrazit až tři miliony!! V té jeho zprávě je ještě mnoho zajímavého. Takovéto informace však v našich médiích nezazní.
Ale vraťme se k prezidentu Adamsovi a jeho výroku: „ V sedmém století našeho letopočtu se vynořil kočovný beduín, který převzal z křesťanství víru a naději v nesmrtelnost. Zkarikoval jí však k nepoznání, když každou odměnu a každou naději přeměnil na sexuální požitky. Zničil pramen lidského štěstí tím, že zneuctil ženu a dovolil polygamii a za součást svého učení prohlásil zničující válku proti zbytku lidstva. V základech této nauky stojí požitkářství a násilí, tj. nadřazenost brutality nad duchovními hodnotami. Mezi křesťanstvím a islámem zuří dvanáct století válka. A dokud bezcitná, neúprosná dogmata falešného proroka budou nacházet své stoupence, nebude na zemi nikdy mír.“ A to tento muž nevěděl nic o tom, že na počátku 21. století vznikne něco, jako islámský stát, jehož základní věroukou budou ideje násilí a zmaru, které on tak otevřeně kritizoval.
Těm, kdož jsou schopni jeho věty odmítnout s poukazem na mírumilovnost koránu a islámu vůbec, kterému Západem odkojený politik, žijící na počátku 19. století, přece nemůže rozumět, připomenu ještě jeden citát. Je připisován zásadní postavě moderních tureckých dějin, zakladateli moderního tureckého státu, „otci všech Turků“ Mustafovi Kemalu Atatürkovi: „Islám, tato absurdní teologie nemorálního beduína, je mršinou, která otravuje naše životy“. On dobře věděl, proč založil Tureckou republiku jako sekulární stát, kde islám nemá vliv na politiku země, přičemž svoboda vyznání je zaručena.
Nejsem antiislamista. Navštívil jsem několik islámských zemí a poznal jsem dost vzdělaných muslimů. Ale ta odnož islámu, která nyní nabývá vrchu a která je už dnes součástí muslimských ghett v západních metropolích, kam se policie bojí vstoupit, mne děsí. Těm z vás, kteří snad nevíte o čem mluvím, doporučuji knihu arabského autora Boualema Sansala Němcova vesnice. Autora lze těžko podezřívat ze záměrného zkreslování faktů. Jeho líčení skutečností na pařížském předměstském sídlišti je odrazem chmurné reality, která dnes panuje na předměstích velkých západních měst.
Závěrem si dovolím ocitovat pisatele toho dopisu z internetu. „Hrdě se hlásím k odkazu našich předků a vždy budu stát v obrovské úctě před hroby českých panovníků. Nechci se dožít toho, jak je toto dědictví zběsile ničeno primitivními hordami, které následují odkaz svého Proroka. Jsem Čech a křesťan a tím také zůstanu. Chci, aby se nad českou a moravskou krajinou tyčily kříže a věže kapliček a kostelů, nikoliv oblouky mešit a linie minaretů.“
To samé chci i já!
Josef Ježek
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
