Jmenuje se Pavlína Bitarová a je dcerou syrského křesťana a moravské mámy. Její příběh jsem našel na internetu. Dětství strávila v arabském světě. Pohled na něj byl ovlivněn právě dětstvím, stráveným v předválečné Sýrii. Po návratu na Moravu se ve 24 létech stala svobodnou matkou. Začala docházet do brněnské mešity, aby si udržovala arabštinu. Tam jí přivedli ke konverzi. Byla okouzlena „sesterskou“ atmosférou mezi muslimkami, zažila takové to klasické „bombardování láskou“. Islám jí najednou vyřešil všechny problémy. Počáteční nadšení však pomalu střídal strach. Strach z toho, zda dělá všechno dobře, zda nezanedbala neustálé modlení, dodržela stovky pravidel a předpisů, pocit, že Alláh všechno vidí, čte vaše myšlenky, kontroluje. Postupně zjišťovala, že ty naoko spokojené muslimky jsou obětmi každodenního ponižování, psychického nátlaku i bití. Muž má totiž ve svých skutcích vždy podporu Alláha, koránu a komunity. O tom, co se děje doma, žena mluvit nesmí, ani se souvěrkyněmi. K tomu všudypřítomnému násilí jsou muži vychováváni od mala, neboť ten, kdo si neumí zjednat pořádek, má neposlušnou ženu, své děti správně nevychovává, bude zatracen. Některá pravidla jsou pro naše evropské chápání zcela nepochopitelná (např. že holčičky by měly být od chlapců již v sedmi létech odděleny). Žena je vychovávána tak, aby se stala nemyslícím strojem na výrobu nových potomků. Takovýto čistokrevný saláfismus – radikální islám, se učí i v brněnské mešitě.

Ta druhá se jmenuje Vladimíra Kroupová Veselá. Je jí 44 roků a žije v Táboře. O svém dvouletém manželství s muslimem hovořila na stránkách Deníku.cz. Během manželství její muž, původem Alžířan, bil nejen ji, ale i jejich malou dcerku. Psychické týrání bylo součástí jejich manželství. Také ona hovoří o naprosté degradaci žen, které jsou od mládí vychovávány k úplné podřízenosti muži. To vede i např. k tzv. vraždám ze cti, když dívka odmítne třeba už ve dvanácti letech muže, kterého jí mužská část rodiny vybrala. Podle koránu dívka, jakmile dovrší věku první menstruace, může se vdát a rodit děti. Její manželství po dvou letech skončilo, muž se odstěhoval do Paříže. Jen díky tomu, že neměli chlapce, ale dceru, jí malá zůstala, Chlapce by si odvedl s sebou. Dítě totiž nepatří matce, ale otci.