Což sice demokracii krátkodobě posiluje, ale ona „systémová bezvýchodnost“ v kombinaci s nespokojeností s jejím aktuálním provozem může v budoucnu vyvolat i vzedmutí iracionálních emocí.

Tím spíše je třeba věnovat pozornost dílčím změnám, které by mohly mít jakýsi, byť pochopitelně opět jen dílčí, pozitivní efekt. Do této kategorie patří i návrhy na zavedení většinového volebního systému pro volby do Poslanecké sněmovny, které se od roku 1990 objevují takřka permanentně. Nyní však opět prožívají jistou renesanci – dokonce vznikla iniciativa, jež si za hlavní cíl svého působení klade vyvolání pořádné debaty na toto téma.

Žádné pravidlo, natož volební systém, není zcela neutrální, a i kdyby zastánce určité navrhované změny vedly ty nejlepší úmysly, její prosazení bude tak jako tak pro někoho příznivé více a pro jiného méně. I proto reformy volebních systémů často navrhují politické strany v domnění, že na tom vydělají. Praxe je však často vyvede z omylu.

Většinový volební systém u nás dosud navrhovala hlavně ODS. Doufala, že napomůže k vytvoření vlád opřených o pevnou parlamentní většinu, konkrétně tedy o většinu složenou výhradně z občanských demokratů. Kritici podobných návrhů vždy varovali před koncentrací moci v rukou jedné strany, zvláště v situaci země, která stále prochází transformací z komunistického režimu a jejíž soudnictví a policie mají ke kýžené nezávislosti hodně daleko. Tato linie kritiky by se dala shrnout slovy: britský volební systém třeba ano, ale až u nás bude i britská policie a britské soudnictví.