Ale terorismus sám o sobě není žádné politické ani náboženské hnutí – je to jen zlá metoda, kterou řada politických nebo náboženských či nábožensko-politických organizací v minulosti používala a i nyní používá.

Avšak určuje snad současné světové dění opravdu boj proti metodě, proti prostředkům, které z našeho hlediska nemůže ospravedlnit ani ten nejušlechtilejší vyšší důvod? Ostatně, radikální islamisté své metody za nemorální určitě nepovažují, poněvadž v jejich hlavách existuje účel, jenž ony prostředky takříkajíc světí. K jeho dosažení zvolili takzvanou asymetrickou strategii.

V tancích, letadlech či raketách se Západu rovnat nemohou, a válčí tudíž jinak. Tak, aby nepřítele dostali na kolena pomocí strachu a psychologického teroru, neboť ten je pravým cílem terorismu. Teroristická akce v užším slova smyslu přinese smrt zpravidla několika desítkám, maximálně stovkám lidí, v širším smyslu psychologických dopadů však může zasáhnout desítky ba stovky milionů.

Válka je dle známé Clausewitzovy definice pokračováním politiky jinými prostředky. Terorismus pochopitelně rovněž. Pokaždé bychom si tak měli položit otázku, jaká politika těmito prostředky zrovna pokračuje.