To tajemno člověk cítí z opuštěných domů a budov, na které tam často narazí, z nečekaných mýtin v lesích, které skrývají lesem zarostlé pozůstatky bývalých vesnic, z liduprázdných pastvin a cest či stromořadí, která už nikam nevedou.

Člověk se tam dostává složitě, jako by na konec světa dlouhými serpentinami nad zalesněnými srázy strmých horských údolí, která v zimě zasypává sníh. Nikdy se tam nežilo lehce a pro dnešek to platí znovu. Torza opuštěných továrních budov, vybydlená nemocnice či ruiny secesního hotelu na náměstí jsou svědky pohnutých moderních dějin města a kraje.

Na letošním jarmarku jsem si v krásně místními nadšenci zrekonstruovaném nejstarším hrázděném domě ve městě koupil knihu s názvem „Kraslice a okolí na starých pohlednicích“, která dokládá obrázek zcela jiné doby. Dokládá příběh rychle se rozvíjejícího a bohatnoucího města a kraje na přelomu 19. a 20. století, města vznosných budov, nových továren, úřadů a výletních restaurací. Bylo to město výlučně německé, v roce 1910 se k české národnosti nehlásil žádný obyvatel. Mělo více než dvojnásobek obyvatel, než má dnes (6500 osob) a bylo centrem lidnatého regionu, který tehdy čítal kolem 40 000 lidí. S optimismem hledělo do nového století. Patřilo k velké a mocné habsburské říši a sousední Německo bylo nejsilnější mocností Evropy. Svět kráčel kupředu, pokrok ve všech sférách lidské činnosti byl přímo hmatatelný. Na starých pohlednicích člověk ducha té krásné doby plné naděje úplně cítí.

A v té chvíli si člověk uvědomí, k jaké tragédii ve XX. století došlo. Po onom starém krásném světě z pohlednic nic nezbylo. Dvě války ho rozbily na prach, zmizeli lidé, zmizely jejich tradice, jejich jazyk a kultura, jejich paměť, jejich svět.

Začala to nesmyslná, šílená první světová válka, do níž s takovým vlasteneckým nadšením němečtí vojáci mašírovali, která zničila řád světa a víru v něj. Doba se nezadržitelně měnila k horšímu. Novou republiku, do níž byli proti své vůli násilím včleněni (v Kraslicích 12 Němců zastřelených českým vojskem), krasličtí Němci nikdy za svou nepřijali. Krize a bída, kterou přinesla, otevřely mysl lidí démonům nacismu, kterým posléze obyvatelé Kraslic, stejně jako tehdy velká většina českých Němců, podlehli.