Představme si to třeba i tak, že na pohřeb přímé volby přichází ona vzývaná Kvalita demokracie, podobná Soše svobody z New Yorku, pouze celá v černém, a položení věnce doprovází tichým povzdechem: „Tak tudy cesta nevede.“
Bohužel, v tuto chvíli je výše nastíněný obraz příliš optimistický, neboť přímou volbu už asi nikdo a nic nezastaví, a všichni tak budou muset dohrát své role až do konce. Tento proces je totiž nastaven nezabrzditelně, z národního divadla přímé volby se nedá odejít před koncem. A ani přestávku v tomto kuse nedělají. I když, přece jen ano! Prezidentskou kampaň zcela vytlačila prohibice.
Mezitím, aniž jsme si toho všimli, možná kandidaturu oznámilo dalších deset uchazečů, ovšem pokud na ně dosud šlo uplatnit rating „jeden za osmnáct, ostatní bez dvou za dvacet“, nelze patrně ani od případných nových pretendentů trůnu očekávat změnu k lepšímu.
Prohibice má však velký inspirační potenciál: pro alespoň částečnou úpravu ústavy, která by mohla prezidentskému úřadu, a tudíž i prezidentské volbě, přeci jen vtisknout jakýsi praktický smysl. Vždyť právě chudoba kompetencí tvoří hlavní příčinu toho, proč je přímá volba prezidenta tak trochu o ničem.
Úplně bezmocný český prezident není, nějaké pravomoce má, avšak jejich výkon zpravidla s někým sdílí a hlavně jde o věci pro běžného voliče hodně odtažité. Třeba jmenování soudců Ústavního soudu. Kandidáty vybírá prezident, schválit je však musí Senát. Dá se ale přitažlivá kampaň postavit na tom, koho by prezident v roli ústavního soudce rád viděl?
Voliče by ještě tak možná zajímalo, koho by jmenoval premiérem, což však záleží především na výsledku parlamentních voleb, a prezidentští kandidáti se tudíž i v této otázce musejí případně omezit na obecné charakteristiky. Není divu, že si pak v kampani začínají hrát na americké prezidentské volby a hovoří o tématech, v nichž český prezident často nemá ani tu nejmenší pravomoc.
Ale nezoufejme, prohibice nám podala pomocnou ruku – byť se trochu chvěje. Důvěra obyvatelstva i Evropské unie v kvalitu českého alkoholu byla zásadně otřesena. Politici proto hovoří o zavedení jakéhosi „rodného listu“, který by každou flašku učinil, jak se dnes často říká, transparentní. Ale takový rodný list by potřeboval i nějaké pořádné, doslova majestátní razítko. A nemá-li český prezident dosud příliš pravomocí, proč mu nějakou nepřihodit?
Prezident by se přeci mohl stát „vrchním ochutnávačem“. Z každé výrobní série by musel okoštovat statisticky přesně vybraný vzorek – a teprve pokud by nezemřel či neoslepl, směla by daná série do distribuce. Na etiketách by se pak skvěl hrdý nápis: „Testováno na prezidentovi republiky.“
Někdo by mohl namítnout, že navrhovaná změna silně favorizuje jednoho ze současných kandidátů. Ale pozor, nepodceňujme ostatní. Pražský hrad láká a touha po zisku cenné trofeje dokáže s lidmi pravé divy! I když, pravda, některým kandidátům by se vytoužený úřad najednou mohl zdát příliš riskantní, a ze souboje by raději sami odstoupili. Ale jiní, veřejnosti dosud neznámí, by se naopak určitě přihlásili.
A pokud by předvolební debaty povinně provázela disciplína „prokázání koštovacích schopností“, možná bychom se k jejich konci dočkali i smysluplné rozpravy o závažných společenských tématech. A když ne, tak alespoň trošky legrace.
Komentář byl publikován v pořadu Zamyšlení Rádia Česko na rozhlasové stanici ČRo Rádio Česko.
Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
