Sotva někoho překvapil výsledek srovnání kupní síly českých, německých a rakouských mezd a platů, které uveřejnily odbory, a vyšla nám zhruba polovina toho, co oběma sousedům. To mi připomnělo listopad 2013, kdy ČNB zaútočila na českou korunu. A tehdy  mne napadlo, že kdyby Rada ČNB skutečně chtěla zvýšit inflaci, mohla podpořit zvyšování příjmů obyvatel, které potřebuje startovní impuls větším zvyšováním mezd ve sféře státního vlivu a v návaznost na to i důchodů a sociálních dávek. ČNB ukázala, že pro ni není problém natisknout startovací kapitál a ten by v tomto případě účelně sloužil a nebyl umrtven v dluhopisech. Inflace je zájmem bank, ale mírná inflace vyvolaná podstatným růstem mezd a platů je v zájmu občanů a vedlo by to také k oživení hospodářských aktivit. Je nutné blíže vysvětlit, co v této věci občané potřebují od svého prezidenta a proč to požadují právem.

Podrobnější výklad je nutný, aby se o  smyslu toho, co se napíše, nedalo pochybovat.

Zmínka o „hospodářském růstu“ nemusí být důvodem k radosti, když není uvedeno, co se růstem myslí a za jakou cenu nastal a komu prospěl.

Došlo-li „k úsporám“, jde o to, kdo uspořil a na čí úkor. Příliš často to nejsou běžní občané, ale nějaká korporace nebo bezdůvodný majitel toho, co by mělo být naše.

A pak tu máme slovo „odborník“. Tam je otázka na co odborník, a pro koho pracuje. To může radost úplně rozptýlit. Ale teď již k věci.