Je to obrovsky cenná sociální jistota a protože již začala příprava na volby, je nutné si všímat, které volební strany chtějí občany o tuto jedinečnou výhodu připravit. Přiznalo se k tomu ANO a ve snaze vetřít se do koalice s ANO také Kalousek. Podobná motivace se dá očekávat u lidovců i starostů, a u ODS je asociálnost základem programu. Takže ke hlídání toho moc nezbývá, ale odmítnout je třeba i polovičatá řešení.
Ošetřit každého pacienta tak, jak je to z lékařského hlediska správné, dostat za to zaplaceno od veřejné zdravotní pojišťovny nezávisle na pacientově schopnosti zaplatit, a aby to šlo, tak plnit fondy zdravotní pojišťovny s přihlédnutím k výši příjmů jednotlivých občanů, to je řešení dobré pro pacienty i lékaře. Velká většina národů světa nám může tento model závidět. Přesto se u nás najdou občané, kterým vadí, že i chudý člověk má být ošetřen dobře a hledají způsoby, jak to překazit.
Při nahražování čistě státního systému zdravotní péče veřejným zdravotním pojištěním, předpokládaným Ústavou ČR platnou od začátku devadesátých let, nikdo nepochyboval, že bude nutné plně platit patřičnou zdravotní péči o všechny občany státu. Odhadovalo se, že bude stačit zavést odvody pojistného ve výši 13.5 % z příjmů fyzických osob a doplňovat to pojistným placeným státem za nevydělávající občany ve výši, která se bude upravovat vždy v červnu pro nadcházející rok tak, aby byla vyhlídka, že bilance Všeobecné zdravotní pojišťovny bude vyrovnaná. Tak to bylo uzákoněno, ale nebylo to dodržováno, protože omezenost ducha, nebo dokonce zlý úmysl politiků a lidí ve státní správě, bránil v použití tohoto jednoduchého ustanovení.
Znovu se prosazoval názor, že peníze z daní a jiných příjmů státu se nemají používat k placení péče o občany, ale mají se podržet, dokud se nevymyslí, jak je ukrást. Stále se hledalo, co by se dalo z hrazení vyčlenit a zavést další a další „spoluúčast“. Asociálové, které voliči profesionálně oblbovaní stále volili, pořád volali po zvyšování spoluúčasti a zavádění poplatků, přestože vyšším zákonům v ČR platným odpovídá spoluúčast nulová.
Každá spoluúčast nebo poplatek se vyznačuje tím, že je placen samotným pacientem a proto mimo princip solidárního hrazení nákladů na zdravotní péči, který zavedla Ústava ČR. A nejen to. Pacienti jsou dále poškozováni tím, že věci vyřazené ze systému úhrad unikají ze systému regulace cen a pacient je nejen platí sám, ale často ještě mnohem dráž. Proto je hrubou chybou zákona, že výrobce může požádat o vyřazení léku z úhrad a musí mu být vyhověno. Další chybou bylo rozšíření skupiny volně prodejných léků a jejich vyřazení z hrazení. Některé z nich jsou dost drahé a některé navíc nejsou tak bezpečné, aby nehrozilo poškození pacienta. Například krémem s vysokou koncentrací diclofenacu, který je denně vnucován reklamou, lze sice potlačit bolest, ale zároveň také dostat infiltrací do oběhu účinnou látku nebezpečně interagující s léky na srdce.
Mírnění bolesti je podle zákona jedním ze základních úkolů zdravotní péče a proto je vyřazení k tomu potřebných léků z úhrady také chybným rozhodnutím.
Stále není dostatečně dodržována z vyšších zákonů plynoucí zásada, že u každé lékařské indikace musí být patřičné léky dostupné bez doplatku. Tento obtížný úkol kdysi úspěšně řešil pracovní sbor známý jako kategorizační komise pro léky. Od doby jejího zrušení se datuje špatný stav lékové politiky.
Vláda vydává za svou zásluhu, že za léky předepsané dětem a mladistvým a důchodcům se bude doplácet méně, než dosud, ale je to klamání, ve skutečnosti jde o platby, které podle vyšších zákonů nemají být placeny vůbec.
Ještě horší stav je v zajištování zdravotnických potřeb, technických a materiálních pomůcek pro zdravotně postižené. Týká se to menšího počtu pojištěnců, než poskytování léků, ale řešení je zde komplikovanější. Jak jsme zaostali, je vidět na srovnání úplnosti úhrad a četnosti výměn těchto zařízení a potřeb ve srovnatelných i chudších státech. V tomto směru je před námi Polsko, Maďarsko i Slovensko.
Zcela ostudné jsou poměry ve stomatologii. Česká stomatologická komora vyjednala pro zubní lékaře a jejich sestry brzo po svém založení v roce 1990 zvláštní finanční fond, v jeho čerpání nepolevovala, a navíc se jí podařilo postupně vyřadit z hrazení pojišťovnou většinu výkonů, až skoro všechny, a uvalit jejich placení přímo na pacienty. To umožnilo mnoha stomatologům neuzavřít smlouvy s pojišťovnami a chudší pacienti začali být drceni vysokými přímými platbami a nabídkou zuby vytrhnout. Ovšem s tím, že na zubní náhradu nedosáhnou.
Námětem příštího článku bude neschopnost vyřešit obchodování s léky, těžké nedostatky systému pohotovostních služeb, mezery v dostupnosti lůžkové péče, praktických lékařů a ambulantních specialistů v okrajových a odlehlých částech státu, nedostatek lékařů a sester v emocnicích a bude uveden návod k řešení všeho za pomoci peněz, které zbytečně mizí za hranicemi.
Josef Mrázek
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
