Protože se dal tento debakl očekávat, bylo potřeba učinit kolaterální plán na akci, která by zasáhla především pana prezidenta. Proto se již nejméně týden táhla kampaň pravé části politického spektra, protahující spor o pana Putnu, spojená s protestem a posléze pasivní resistencí představitelů našeho vysokého učení. Byla to řízená snaha narušit slavnostní chvíle výročí trvání naší republiky.

Mnozí akademičtí hodnostáři pochopili tento svátek jako něco podobného plesu v opeře, a protože se nemělo tančit podle jejich not, odmítli účast. Pravicová media udělala z tohoto nezodpovědného činu univerzitních hodnostářů cosi jako akt protis zaměřený proti osobě nejvyššího ústavního činitele v naší zemi. Jaksi ignorovali právo pana prezidenta rozhodnout o hostech, které si k tomuto výročí pozval. Media po něm požadovala toleranci, kterou však od počátku jeho vlády požadovali jen jednostranně, zatímco podpásovou kritiku jeho činů označovali za symbol demokracie. Jaká nestoudnost. Následovalo jen čekání na okamžik, kdy ten “buran“ a já nevím, co ještě sklapne paty a skloní se před vlivem knížat a chemiků.